Sede nebe, padaji z neho bile chladne hvezdicky a rozpousteji se mi na tvari a na mych ledovych lesklych rtech. Huste snezi, sedim na okraji rybnika a pozoruji svuj odraz na vodni hladine. Neni dokonaly, jemne pomale vlnky ho deformuji. Pozdni zimni vecer, mrazivym vzduchem jsou jindy zelene, zive a aromaticke kvetinky, bile, zkrystalizovane, leskounci se a zarici do dalekeho sveta. Stripky zivota se s nich spojuji aby vytvorily novou a silnou formu zivota. Vsechny stvoreni jsou v tomto obdobi velmi slabe, je jednoduche je porazit a znicit. Musi nacerpat silu. Tak jako ja. Ted nevim jestli jsem popisovala zimni smutnou umirajici prirodu nebo sama sebe. Protoze ja se citim uplne stejne jako ty kvetinky. Jsem slaba a snazim se zesilit. A zacit znova. Zase zit a zarit... Chci se osvobodit!

Komentáře

« Domů | Přidej komentář