Ahojky lidišky.. vezmu to strucně od začátku.. Blížily se mi 18-té narozeniny a přítel mě po roce a půl nechal, byl můj první a tak jsem to nesla velice špatně, teď už jsou to tři měsíce a hádejte co já? Já se pořád utápím v depresích a nemůžu najít sama sebe.. Moc ho miluju a bez něj nechci žít.. Když jsem ho poprvé uviděla tak jsem věděla že to je ON! Oslnil mě svým srdcem s čistými úmysly.. Zamilovala jsem se do něj v prvních minutách našeho kontaktu. A pak jako blesk z čistýho nebe se to zvrtlo.. seznámil mě se svým kamarádem (budu mu říkat David), a to byla chyba, David vycítil jaká jsem osoba, a byli jsme naladěni na stejnou vlnu, většinu času jsem trávila s ním než se svojí láskou.. A pak moje láska skončila, chtěla jsem umřít, neměla jsem pro co žít.. Pak jsem to tak nějak zvládla a teď se snažím ze sebe udělat nového člověka. Chci svoji lásku zpátky a udělam pro to cokoliv.. Další na seznamu jsou rodiče, s těma se taky pořád hádám kvůli mým chybám, ale u mě je nejhorší to, že já si uvědomím že jsme udělala chybu až když jí udělám. S našima se snažím vycházet ale nejde to. Vždycky to vypadá že už to je v pohodě a pak zase hádka, ale kvůli blbosti. Ach jo. Nechci se s nima hádat, mám je ráda a napravím své chyby.. Teď přátelé, pár přátel se na mě vykašlalo protože je nezajímaly moje problémy. Pár ty problémy se mnou řeší, někteří mi hodně pomáhají, a zbytek jsem si poštvala proti sobě. Byla tu parta kluků, jednoho jsme znala od malička, ostatní cca tři měsíce, která mi pomáhala, brali mě na diskotéky, bavili mě, snažili se mě přivést na jiné myšlenky, kolikrát se mi stalo, že jsem na diskotéce měla depresi kvůli bývalému.. A já jim za to všechno moc děkuju, ale pak se stalo, co nit přetrhlo, nechci o tom psát, je to moje osobní věc, a lituju toho. Moc se mi po nich stýská, ale oni jsou oběť výměnou za moji lásku.. Jsem já vůbec dobrá férová kamarádka? Škola taky stojí za hovno, na konci třeťáku jsem propadla a proto mě zítra čeká reparát, mám hrozný strach, ruce se mi klepou.. Už zítra budu mít šanci uzavřít třeťák.. Pomoc! A potom maturita na krku, to bude taky težký jak prase.. Njn, to je život. A proto se začnu pořádně a poctivě učit abych se k tý maturitě dostala a pak odmaturovala, a šla na vysokou školu. Další změna v životě.. Pak jsem velice výrazně změnila mou image, ze světlovlasé malé holčičky v krásnou velkou ženu, s černým melírem ve vlasech, piercingem v pupíku a v obočí, která se oblékala ne podle módy, ale podle sebe. To byla ta změna. Z nevinné nevědoucí, v hřísnou osmnáctku...
Měním se a budu se měnit dál dál jako každý druhý člověk.. Chci abych byla jiná osobnost, chci začít od začátku, všechno jinak, všechno pokud možno správně..
v 08:54
Autor: monica.angel
komentáře (0)
vezmu to strucně od začátku.. Blížily se mi 18-té narozeniny a přítel mě po roce a půl nechal, byl můj první a tak jsem to nesla velice špatně, teď už jsou to tři měsíce a hádejte co já? Já se pořád utápím v depresích a nemůžu najít sama sebe.. Moc ho miluju a bez něj nechci žít.. Když jsem ho poprvé uviděla tak jsem věděla že to je ON! Oslnil mě svým srdcem s čistými úmysly.. Zamilovala jsem se do něj v prvních minutách našeho kontaktu. A pak jako blesk z čistýho nebe se to zvrtlo.. seznámil mě se svým kamarádem (budu mu říkat David), a to byla chyba, David vycítil jaká jsem osoba, a byli jsme naladěni na stejnou vlnu, většinu času jsem trávila s ním než se svojí láskou.. A pak moje láska skončila, chtěla jsem umřít, neměla jsem pro co žít.. Pak jsem to tak nějak zvládla a teď se snažím ze sebe udělat nového člověka. Chci svoji lásku zpátky a udělam pro to cokoliv..
Další na seznamu jsou rodiče, s těma se taky pořád hádám kvůli mým chybám, ale u mě je nejhorší to, že já si uvědomím že jsme udělala chybu až když jí udělám. S našima se snažím vycházet ale nejde to. Vždycky to vypadá že už to je v pohodě a pak zase hádka, ale kvůli blbosti. Ach jo. Nechci se s nima hádat, mám je ráda a napravím své chyby..
Teď přátelé, pár přátel se na mě vykašlalo protože je nezajímaly moje problémy. Pár ty problémy se mnou řeší, někteří mi hodně pomáhají, a zbytek jsem si poštvala proti sobě. Byla tu parta kluků, jednoho jsme znala od malička, ostatní cca tři měsíce, která mi pomáhala, brali mě na diskotéky, bavili mě, snažili se mě přivést na jiné myšlenky, kolikrát se mi stalo, že jsem na diskotéce měla depresi kvůli bývalému.. A já jim za to všechno moc děkuju, ale pak se stalo, co nit přetrhlo, nechci o tom psát, je to moje osobní věc, a lituju toho. Moc se mi po nich stýská, ale oni jsou oběť výměnou za moji lásku.. Jsem já vůbec dobrá férová kamarádka?
Škola taky stojí za hovno, na konci třeťáku jsem propadla a proto mě zítra čeká reparát, mám hrozný strach, ruce se mi klepou.. Už zítra budu mít šanci uzavřít třeťák.. Pomoc! A potom maturita na krku, to bude taky težký jak prase.. Njn, to je život. A proto se začnu pořádně a poctivě učit abych se k tý maturitě dostala a pak odmaturovala, a šla na vysokou školu. Další změna v životě..
Pak jsem velice výrazně změnila mou image, ze světlovlasé malé holčičky v krásnou velkou ženu, s černým melírem ve vlasech, piercingem v pupíku a v obočí, která se oblékala ne podle módy, ale podle sebe. To byla ta změna. Z nevinné nevědoucí, v hřísnou osmnáctku...
Měním se a budu se měnit dál dál jako každý druhý člověk.. Chci abych byla jiná osobnost, chci začít od začátku, všechno jinak, všechno pokud možno správně..
Lidišky, mám vás ráda, díky za váš čas.. :-*
Komentáře
« Domů | Přidej komentář