Někdo dupe, někdo nakračuje...jiný zase ťape.

15.Duben 2009

Je na každém z nás, jaký druh života zvolíme. Jakým způsobem se budem pohybovat mezi našimi blízkými, známými a zcela neznámými lidmi. Jestli budem dupat jako hromotluci, bez ohledu na naše okolí, či opatrně našlapovat nebo cupitat a snažit se jít co nejpotišeji. Tak, aby za námi snad raději ani nezůstávaly stopy.

Dupající lidé bývají zpravidla těmi výraznějšími. Jejichž slovo má nějakou váhu a jejichž názory jsou lidmi respektovány. Oni ovšem své okolí moc nerespektují. Takoví " dupači " neváhají zdlouhavě nad každým svým krokem. Bez rozvahy avšak zcela úmyslně dělají to, co chtějí. Lidé na ně pouze koukají, ale nemají dostatek síly zastavit je. Jsou moc silní oproti těm, kteří chodí po špičkách.

Nakračující lidé jsou už o poznání zkrocenější. Snaží se naslouchat názorům kolem sebe. V některých ohledech je pro ně názor okolí velmi směrodatný. Občas se také nechají strhnout davem. Ve společnosti si svůj názor dokážou obhájit a prosadit. Každý kvůj krok však pečlivě zváží. V hlavě si promítnou pro a proti toho, co se chystají udělat. S těmito lidmi je již přeci jen snadnější spolupráce.

A poslední skupina pěšáků na Zemi? Ťapači, ti kteří kráčejí ani nevědí jak. Není po nich pořádně ani vidu ani slechu. Čím méně je o nich vědět, tím jsou spokojenější. Podřídí se názoru většiny. Snad ani nemají svůj vlastní názor. Je jim jedno co si o nich ostatní lidé myslí. Oni ani pořádně nevědí, co si o nich okolí myslí, protože oni vlastně s okolím ani nemluví. Maximálně pozdraví, usadí se a jsou zcela pasivními.

Tak si tak jen říkám, jaký typ člověka se do dnešní doby hodí. Člověk by sebou neměl nechat manipulovat, ani manipulovat s ostatními. Všechny tři skupiny se zase vzájemně doplňují. Je to taková pyramida. Nakračující lidé mají svou přesahu větší nad ťapači než nad dupači. Bez ťapačů by nebyli nakračujícími, protože by neměli kde občasně prosazovat stůj co stůj své názory. Dupači by byli nic bez nakračujících a ťapačů. Kdyby jich nebylo, nemělo by svou přirozenou nadvládu. Mno a ťapači by nebyli ťapači, kdyby neměli koho poslouchat. A nakračující jsou stále nakračujícími, protože je drží zkrátka dupači. A aby nakračující nezáviděli dupačům, mají své ťapače....

Bez těchto třech " kast " by společnost nebyla společností. Neměli bychom své spřízněné duše ani své přirozené protivníky. Život by byl zkrátka nuda....

 

napsal/a: mouse22 21:49 Link komentáře (0)



No. 44

13.Duben 2009

Otevřen, ale přesto uzavřen. V podstatě odsouzen. Uvalen do žaláře, nevědíc na jak dlouhou dobu. Jak dlouho bude vězněm a otrokem? Ničím pro nikoho. Jeden neví. Jen pouze opět lituje. Neměl to zase dělat. Měl si hledět toho co má a nepouštět se do něčeho nového. Proč se vždycky nechá napálit? To ani jeden neví.. proč je tak hloupý, tak moc hloupý, naivní.. Jeden věděl, ale přesto zariskoval. Bez risku není zisk. Teď bohužel je ziskem nic. Velké, otevřené nic, o kterém neví ani kde končí. Zas pouze nečinně přihlížet a slýchat, jak je vše prima. Už teď se na to jeden hrozně moc těší. Na kamenný obličej, maskujíce smíchem. Letmé úsměvy a povzbudivé řeči. Naprosto neupřímně myšlené. Ale člověk musí slyšet to, co potřebuje. Má být jeden takovým? Má jeden říkat pouze naučené fráze, nebo být zcela upřímným a riskovat tím hrozně moc? I ten poslední kousek co zbývá, ten kousíček naděje. Malý zlomek ničeho. Nebo zlomek nečeho, co nikdy asi ani neexistovalo.

Asi bude lepší, když jeden bude dělat mrtvého brouka... to zase ale asi nevydrží. V tom případě tedy bude muset jednat. Ale nad každým krokem bude velmi váhat. Bude muset být velice rozvážný nad vším, co udělá. Jestli rozvážný nebude, zcvokne se. Stane se z něj naprostý paranoik a chudák. To by bylo pro jednoho opět šíleným utrpením.. a jeden už ví, že tohle opravdu nechce. Jeden zas tak hloupý není, jak by se mohlo zdát.

I když nikdy nevíš.... jeden taky neví.

 

napsal/a: mouse22 13:15 Link komentáře (0)



No. 43

07.Duben 2009

Zbaven okovů, obtěžkán svobodou. Možnost volit. Svobodně se rozhodnout, což ovšem znemaná zanechat něčeho na úkor budoucnosti. Už dopřdu jsem viděl následky, ale obětoval jsem to. Nebál jsem se to risknout. Zpočátku super, ale postupem času opět kopa výčitek. Výčitek o ničem. O nepodstatnostech a malichernostech. Věděl jsem co dělám a že to dělat nemám a přesto jsem to udělal. Byla to zase přeci jen relativně příjemná změna. Nečinilo mi to nějaký velký problém. Jedinou otázkou bylo rozhodnout se .. a to se zdařilo. Díky bohu, jsem zvědav jak to bude dál. Cítím se v tomto ohledu velmi nejiště, ačkoli vím , že musím. Neměl bych váhat, zda-li ano, zda-li ne. Vede jen jedna cesta. A ta je asi správná.

Ale proč občas někdy trochu neodbočit. Výhledy jsou nejisté, asi se budu muset nechat překvapit, jak to vše dál bude. Čím budu zaujat, co pro mne bude prioritou. Jaké bude mé uvažování. V čem uvidím jediné možné východisko...

Nechám se překvapit...

napsal/a: mouse22 19:37 Link komentáře (0)



No. 42

06.Duben 2009

Nastupující jaro. Jakási regenerace přírody. Zároveň každý z nás musí pociťovat i určitou regeneraci mysli. Vše se projasňuje. Už si asi skoro nevybavujeme detaily z krutě zahalené temné zimy. Snažíme se soustředit na nové zážitky a získat co nejvíce poznání. Poznat nové, doposud nepoznané. Co když ale někomu vyhovoval stereotip zimy? Vše schované, bez prostoru pro vlastní seberealizaci. Člověk fungoval na základě předem připraveného harmonogramu. Teď zkouší spoustu nového. Snaží se vymanit z okovů všeho kolem sebe.

Jeden by třeba ani neměnil. Raději by zůstal zapadlým v zahalenosti všedních studených dnů. Dále dělal s nechutí jen to, co musí a nezaobýval se vymýšlením příjemných aktivit. S plnou chutí konal nepříjemnosti a bez chuti konal příjemnosti. Tak to sice asi nebude zcela v pořádku, ale proč ne. Když jeden chce, co by mu bránilo.

Raději se zahrabat.. strčit hlavu pod zem. Stagnovat. Čekat. Však ono se to nějak zase vyvine. Ačkoli si říkám že by nebylo třeba od věci něco málo poodkrýt. Nechat někoho nahlédnout. Kdo ví, jaké by to bylo. Jen maličký kousek ukázat. Když ono je ale vše tak moc složité. Nejhorší je závislost. Pomatenost mysli. To potom jaro neregeneruje ale degeneruje. A to v žádném případě.....

napsal/a: mouse22 19:27 Link komentáře (1)



Chtěl bych...

05.Duben 2009

Tak strašně moc bych si to přál. Má vroucná prosba. Jedna jediná. Nic jiného mě nedokáže naplnit tak jako toto. Ačkoli je jen myšlenka, je pro mě postačující. Jak jen to vyjádřit. Zmínit se. Bude lepší být nečinný, pasivní nebo zkusit jednat a riskovat? Mám dát v sázku něco na čem mi záleží, z čeho by mohlo vyklouznout něco lepšího? Nebo se držet toho co mám a dále neuvažovat?

Když už se rozhodnu konat, tak stejně nemám odvahu ani sílu. Dlouho mě zase nic takového nepotkalo. Taková nejistota, vina - nevina. Jsem viný vůči sobě samotnému? To také nevím. Nejlepší by bylo přeskočit zase za zeď, krčit se a nic nedělat. Jen přihlížet a doufat že vše zase přejde. Být maximálně nečinným a pasivním. Není to tak těžké. Je to ale moc ubíjející. Jen koukat, nehnout se z místa.

Poslední dobou hodně velký pokrok. Teda aspoň v mých očích. Trocha čerstvého vzduch udělá s člověkem moc. Dokáže úplně pročistit hlavu. Zjasnit vše. Vyhlídky jsou optimičtější. Určitá naděje v kterou se dá doufat. Může se stát oporou a opěrným bodem. Ač není hmatatelná, podpírá mě.

Chtěl bych zkrátka hrozně moc a naděje určitá je. Ačkoli nevím jak moc velká, ale stále vím, že existuje. Teď už je jen otázkou zda ji promarnit, či vzít vše do svých rukou a konat.

Uvidíme....

..... naděje umírá poslední..... prý.

napsal/a: mouse22 22:47 Link komentáře (0)



Maximální uzavřenost a otevřenost

13.Březen 2009

Vše nadoraz otevřeno ale zároveň neprodyšně uzavřeno. Vše tak jest. Nepřístupno. Nejde to otevřít. Já za to nemůžu. Kdy zas příjde den, kdy vše půjde podle mě. Jsem v podstatě obětí oběti. Řekl bych ale že se nejedná o úmyslnou mstu. Spíše takovou nevědomou, nechtěnou. Přesně takovou jako konám já. Také nevědomě, snažím se bojovat, ale nejde to. Je to silnější než já. Za vše se omlouvám... napsal/a: mouse22 13:29 Link komentáře (0)



Křesač

05.Březen 2009

Žil, byl jeden brouček, který tuze rád křesal kameny o sebe. Uměl to hodně dlouho a bavilo ho to. Rád každému své umění ukazoval a myslel si, že je to velmi zajímavé. Nikde se svým křesáním netajil. Kdo chtěl jeho křesání vidět, ten jej viděl. Brouček naprosto ochotně vždy předvel něco ze svého umění. Stále se cítil spokojen. Křesal si a křesal a křesal...

Jak si tak křesal, zjistil že pro něj samotného křesání není zajímavé. Že k ničemu nevede. Každý chtěl stále křesajícího broučka vidět, ale brouček se již tuze nerad ukazoval. Čím více byl sám, tím byl asi spokojenější. Pomalu již na křesání zanevřel a vzpomínal na doby, kdy křesal zcela rád a všude kde to bylo možné.

Dnes si křesá jen tak sám pro sebe ale přesto stále není spokojen. Chtěl by někomu své křesání opět ukázat, předvést něco ze svých nových kousků, ale bohužel není komu. Nebo možná je, ale brouček nechce. V hlavě má šílený rozpol. Ukázat, neukázat. Mluvit, nemluvit... Konat, nekonat.....

napsal/a: mouse22 19:05 Link komentáře (0)



Vzkříšení

04.Březen 2009

Vzkřísit, obživit.. to vše potřebuji. Potřebuji načerpat novou sílu abych mohl jít dál. Takhle to jinak bude pořád nekonečné, což je ubíjející. To by asi nebylo příjemné nikomu. Otáčet se pořád a vzpomínat, vždyť je to blbost. Naprostý nesmysl. Todle by se asi dělat nemělo. Když se ubližuje jen sám sobě, je to ještě tak nějak přijatelné, ale tahat do toho někoho dalšího je blbost. To bych asi opravdu neměl. Nikdo si to nazaslouží. Nést vinu společně se mnou. Proč někoho plného síli naprosto bezdůvodně potopit.. stáhnout ke dnu. Bohužel je to prozatím asi neměnné. Kdy už to ale všchno skončí a budu schopný začít znovu?

Musím se přemoct a alespoň to zkusit. Nechci ale za sebou zase nechat spáleniště. To opravdu ne. Na druhou stranu si zase říkám že když nezkusím, nic nepoznám. Dál se budu potácet od ničeho k ničemu. Teď už je jen potřeba zvážit všechny následky a pokusit se vyrazit dál. Jinak to asi nepůjde. Co když to ale zase opět nevýjde? To dopředu nedokážu odhadnout...

napsal/a: mouse22 19:45 Link komentáře (1)



rííívr

24.Únor 2009

Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Co když ale ano? Je to pravda či nikoli. Nevím. Zdá se mi, že hodně moc věcí se periodicky opakuje. Určitá perioda je vidět snad ve všem. Co si myslíme že už nikdy neuděláme, vyvedeme znovu a znovu. A znovu a znovu.

Pokaždé začínáme s čistým štítem ale po čase se pošpiní znovu. Ani to snad není z naší vůle, ale něco silnějšího nás ovládá. Něco mnohem silnějšího než jsme my. Nedokážeme to popsat a netušíme čím je to způsobeno.

Některé věci asi za hlavu nikdy nehodíme. Když už se na ně alespoň snažíme zapomenout, osud nám je předhazuje znovu a znovu. Musíme vidět i když nechceme. Když vidíme, jsme nesvobodně nuceni konat. Kde se ale bere ta hnací síla? Co v nás probouzí ten impuls?

napsal/a: mouse22 21:56 Link komentáře (0)



Hnilost

12.Únor 2009

Hnilost, přebytečnost, nadbytečnost.

Jablko kutálejíce se dolů a dolů. Berouce příkrou stráň avšak velmi pomalu a pozvolna. Nepřipouštíc si že příkrý sráz přestane být za chvíli tak příkrým.

Dokutálejíce se až dolů, až úplně dolů. Na samé dno. Na dno dnoucí. Nijaké. Jak to tam vlastně vypadá? Nijak. Všelijak. Prázdně. Osaměle. Spokojeně.

To nikdo neví a asi ani vědět nebude. Jeden by to možná někdy chtěl okusit. Jeden ale asi neví co by to pro něj znamenalo. Zanechat všecko. Vše přenechat někomu jinému a pak už jen do věčnosti na druhou beze slov pozorovat. Bez síly zasáhnout a konat cokoli. Dívajíc se na vše co měl rád. Pak si asi jeden uvědomí jak málo se snažil a jak moc byl zbabělý. Jeden by si měl připustit že byl slaboch. Že téměř nic nedokázal a měl stále zavřené oči. Koukal, ale nechtěl vidět. Když už koukal, viděl jen málo. Výhled měl zahalen svou sobeckostí. Bez smyslu pro lidskost...

napsal/a: mouse22 21:53 Link komentáře (0)


Starší články >