Klid před bouří aneb o ničem

10.Únor 2009

Dlouho jsem teď nepsal. Neměl jsem potřebu vypovídávat se, tak jak to dělám normálně. Měl jsem nějaké období, kdy jsem byl tak nějak celkově spokojen sám se sebou.

Nic bohužel netrvá věčně a opět se to vše změnilo ze dne na den. Jedním blbým počinem, kterého již pomalu ale jistě začínám litovat. Zpočátku mi to bylo nějak jedno a nechápal jsem co se děje, ale teď už vím že to byla opravdu dobrá kravina. Honí se mi hlavou moc zvláštní věci. Připadám si skoro tak, jako když jsem spatřil tu krásu kdysi dávno za posledních slunných dnů.

Jak moc se už na tyto dny těším. V hlavě čisto, a koneckonců všude kolem čisto. Pomatenost kde tam. Suverenita maximální a posledlost minimální. Opuštěnost ukradena nechť je. Taková krása to bude.

Už moc dlouho trvá období bez ničeho. Jeden i pak vidí stupidnosti v čemkoli kolem sebe. A to asi nebude zcela v pořádu. Napadání všech titěrností a vidění skrytých úmyslů, které ovšem neexistují. Jen v hlavně jednoho se objevují a přebývají tam .. a stále číhají a čekají. Čekají na příležitost, která je ovšem také zcela fiktivní. Vyplozena v hlavně jednoho. Jeden je asi cvok...

napsal/a: mouse22 13:53 Link komentáře (0)



Paradox

26.Prosinec 2008

Chtít radši něco stoprocentně nemůžu mít nebo snít raději o něčem u čeho je reálná šance že bych to získal?

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Samozřejmě že radši volím to co nikdy nemůžu mít. Nevím proč, ale asi je to pro mě milosrdnější. Mít krásný sen, který se nedá ničím nabourat. Nikdo a nic ho nemůže zkazit, protože ho mám jen v sobě. Je to jen můj krásný sen, který se nikdy nesplní, ale přesto mi je stále fajn. Jen díky tomu.

Kdybych se snažil o to co můžu mít, musel bych vynaložit spoustu úsilí. A třeba by to bylo i nadarmo. Proč se proto namáhat, což? Lepší je setrvávat v něčem neurčitém.

Říká se že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. A já přesto vstoupil. A to zcela ochotně a sám. Na druhou stranu je zase otázkou, jestli to nebyla stále stejná řeka. Zda jen pouze nejdu znovu proti jejímu proudu. To nevím. Už se ale asi zase blížím k pramenu. Čistému, malému, nenápadnému. Tam, kde není nic vidět ani nic cítit. Nevím co se skrývá za větší dálkou. Jak široká řeka je a čím zapáchá. Co v sobě nese. Kdo na ni kouká a jak kouká. Nic z toho nevidím. A asi lépe..

Krásný čistý pramen... nechť teče...

 

napsal/a: mouse22 14:21 Link komentáře (0)



Rekapitulace


Mám za sebou nejkrásnější svátky roku. Teda z pohledu některých lidí. Já ovšem tenhle názor sdílím také. Vánoce jsou to nejkrásnější v roce. Nikdo by neměl být sám. Každý by měl vědět, že tu pro něj někdo existuje. Co když ovšem někdo tento pocit cítit nemůže?

Vánoce byly krásné. Půlnoční jako každý rok. Velký nával lidí, kteří si příjdou vyslechnout koledu na úvod a zase mizí.:) Potkal jsem spoustu známých a bylo to fajn, po dlouhé době vidět lidi, které jsem dlouho neviděl. Ještě k tomu je potkat na Štědrý den, což je vůbec příjemné.

Udělal jsem zase pár kokotin, kterých opravdu lituju. Neměl jsem. Proč se pouštím do něčeho, o čemž jsem celou dobu přesvědčen že stejně nejde. Jsem asi hlupák. Teď už jen zase čekat až bude líp. Opravdu se za tohle nenávidím.

Tupé zírání a čekání, to je moje:D

napsal/a: mouse22 14:16 Link komentáře (0)



Jednou...

16.Prosinec 2008

Jednou jsem to zasejc zkusil a zasejc to nevyšlo. Proč jsem to jen jednou zkoušel. Kdybych jednou nezkusil, nebyl bych jednou nešťasten. Jednou zase smůly kopa. Jednou sem něco už asi i chtěl ale zase to jednou nevyšlo. Mno co, jednou si řeknu že život půjde zase dál. Jednou bude líp a jednou budu dál. Jednou. Už aby to jednou nastalo. Jak dlouho člověku čeká než dojde ke svému jednou? Je to jen otázkou času, nebo je to o lidské snaživosti? To by mě asi doclea zajímalo. O co tu vlastně běží a co je podstatné a co ne.

Až jednou takové jednou příjde, tak přemýšlím jak se k tomu postavit. Jak mi asi bude. Jak se budu chovat. Co budu říkat, dělat. S kým se budu bavit  a s kým ne. Budu se vůbec s někým bavit? Budu mít pořebu se s někým bavit? Je to vše jeden velký otazník nade mnou visící.

Jednou, jednou, jednou.... snad.

napsal/a: mouse22 14:09 Link komentáře (1)



UhozenoZahozeno

11.Prosinec 2008

Nevím ani jak a proč. Proč zase. V čem je ten blbej problém. Bylo to už tak nadějné a jevilo se to jako silné. Ovšem to se mi opravdu jen zdálo.

Myslel jsem si už že jsem vyhrál, že po hodně dlouhém boji je zase vyhráno. Ale skutek utek. Ani náhodou. Zas to přišlo, znovu a znovu začínaný souboj.                Nic VS. Všechno.... v obrovské převaze. Nehezká přesila. Bohužel ale silnější vyhrává.

Přeci jen jsem možná slaboch a šlo by to, kdyby se chtělo. Proč ale mít něco co můžu mít. Lepší je mít něco co mít nemůžu. Co nikdy už mít nebudu a ani jsem vlastně nikdy pořádně neměl. Začal jsem mít až postupujicím časem. Začal jsem chtít mít, ale vše přečkáno jest.

Tak zase kráčejíc sám po prázdné cestě se zastávkou u pochopení jen jednou týdně. To je ale asi moc málo. Potok teče, řeka teče. Vše utíká... a nikdo nikdy neví kam asi doteče.

Pokud to chce zjisti musít jít tomu vstříc. Kde nic není však ani smrt nebere. Staré známé pořekadlo.

------ KONEC ------

napsal/a: mouse22 19:44 Link komentáře (1)



Holčička na kole

02.Prosinec 2008

Byl to jeden z těch krásných podzimních dnů. Vše prozářené sluncem a vypadajíce tak jinak. Tak krásně, úchvatně. Vše barevné a veselé. Člověk snad ani nemůže mít v tyto dny špatnou náladu. Vše je takové hodně zvláštní. Víme že tyto dny jsou poslední prohřáté před studenou zimou. Před imou, na kterou se asi nikdo netěší.

Šel jsem se kousek prjít a dorazil na sídliště. Sednul jsem si na lavičku za panelák a pozoroval děti na dětském hřišti v doprovodu rodičů. Všichni tak veselí. Malé děti povykovaly, rodiče se hlasitě smáli. Nikdo si nevšiml že je pozoruji. Seděl sem na lavičce, ve svém světě. Byl jsem v tu chvíli zcela sám ale nevadilo mi to. Od všech těch lidí jsem cítil lidskou přítomnost, společnost. Liská zášť byla najednou na chvíli pryč.

Po chvilce jsem si všiml malé cikánské holčičky. Jezdila na kole pořád dokola kolem celého hřiště. Kolo staré orezlé, zřejmě po starších sourozencích. Oblečení které měla na sobě bylo taktéž po starších sourozencích. Vlálo na ní jak šaty na panence. Vše o několik čísel větší. Ona jen stále jezdila a koukala. Velké hnědé smutné oči. Dobrácké oči, do kterých bohužel málokdo nakoukne.

Projela kolem mě hodněkrát a pokaždé se na mě koukla. A já na ni. Koukal jsem do jejich očí. Do těch smutných očí. Bylo mi jí v tu chvíli strašně líto.

Lidé po ní ani nekoukali. Nechtěli s ní mít nic společného. Byla to cikánská holčička. Malá, zatím nezkažená.. a už v tu chvíli společností odepsaná. Odsouzena jen k ježdění na kole mezi skupinkami spokojených dětí.

napsal/a: mouse22 22:39 Link komentáře (0)



Pln očekávání

25.Listopad 2008

Tak moc se těším.. na Vánoce. Už několik dní poslouchám vánoční písničky, teda pro mě vánoční, a přemýšlím co komu koupím za dárek. Tak moc se těším a ani vlastně nevím na co. Přemýšlím jak asi bude vypadat letošní Štědrý den. Jestli se povede či nikoli. Jestli někomu udělám alespoň trochu radost svým dárkem.

Ale na co se vlastně těším já? Stejně vím že nedostanu to co chci a nebudu mít to co chci. Sice bude vzduch plný štěstí ale v sobě ho mít nebudu. Budu ho alespoň smět pozorovat na ostatních lidech? Asi ne. Když je člověk opravdu šťasten nemá potřebu své štěstí rozebírat a sdílet s někým. Proč také, že?

V každém případě to pro mě budou dny plné pohody, odpočinku. Od rána do večera budu poslouchat vánoční koledy. Písně, které znám odmalička a nikdy se mi nepřestanou líbit. Čím jsem starší, tím na ně nahlížím jinak.. ale o tom to asi je, co?

napsal/a: mouse22 19:29 Link komentáře (0)



Ohne dich

23.Listopad 2008

Jsem bez Tebe a ještě hodně dlouho budu. V podstatě navždy už, na věčnost. Kdy už konečně budu moct uvažovat bez tvé pomoci? Kdy už budu moci mít svou hlavu jen pro své myšlení?

Ani nevíš co vše tebou bylo zapříčiněno. Netušíš a ani nemůžeš. Pro tebe to nebylo nic. Jen komedie, fraška. Já to tak ovšem nebral. To jsem si ale uvědomil až moc pozdě.

Je to hodně dlouho a stále si pamatuju skoro všecko. Vybavuju si stále nový a nový věci. Když na tydle věci myslím, je mi vždycky strašně krásně. Potom mi je ale tak strašně moc smutno.

Dnešní celou noc jsem po dlouhé době prosnil, nebo alespoň její převážnou část. Byla to krásná noc, ale ráno bylo opravdu kruté, bolestivé....

napsal/a: mouse22 11:13 Link komentáře (0)



gegen mich

19.Listopad 2008

Vždy když se někam vydám, tak už stejně vím že mě čeká krátká klikatá cesta, která veden jen na jedno místo. Jako vždy. Pod velikou zeď, přes kterou se žádným způsobem neumím dostat. Nedokážu se přes ni v tuto chvíli přehoupnout. Vím že s tvou pomocí by to třeba šlo, ale asi jsem nechtěl.

Strašně moc se Ti omlouvám, za vše, co jsem zapříčinil. Nechtěl jsem to. Chvíli jsem si myslel, že zeď překonám, ale pak mi došlo že by to bylo stejné jako vždy. Možná bych se s tvou pomocí dostal třeba až na vrchol zdi, ale zase bych hned strmně letěl zpátky. Úplně dolů, úplně.....

Moc si Tě vážím, ale nechtěl jsem abys mi pomáhal překonat zeď. Vím zcela jistě, že bych Tě z ní mohl dostat dolů taky, až úplně dolů , a to jsem nechtěl. Nechci aby se naprosto nevinný člověk zřítil do propasti. To si opravdu nezasloužíš...

Děkuji Ti strašně moc. S tvou pomocí jsem se alespoň pokusil na zeď vylézt, už jsem viděl i první pokroky.. ale netrvalo to dlouho. Každopádně je to pro mě krokem kupředu, či nahoru.. a to jen díky tobě.

 

napsal/a: mouse22 22:14 Link komentáře (0)



... Jasně, budem šťastni, ale asi někdy jindy...

18.Listopad 2008

Zpočátku se mi to zdálo jako blbost, když mi to má velká spiklenkyně vysvětlovala a zasvěcovala do hloubky její krutý myšlenky. Myšlenky, kterou by si asi člověk neměl moc připouštět. Protože jak si ji připustí, tak může rovnou skončit a odstěhovat se na Sibiř.

Neexistuje láska, přátelství .. či něco podobného. Vždy jde jen o to, že člověk potřebuje ukájet svoje sociální potřeby. Nejde o to že by miloval druhou osobu, ale miluje pouze sebe. Druhou osobu potřebuje jen proto aby si měl na koho upnout. Vytvořit si v sobě závislost. Svou závislost, ke které pouze jen někoho potřebuje.

Když se někdo trápí kvůli lásce, netrápí se kvůli druhé osobě.. trápí se jen kvůli sobě. Člověk ví, že najednou ztratil něco co potřebuje a musí to mít. Chvilku pak trvá než najde nový objekt zájmu. Nový objekt ke kterému bude směřovat veškerá pozornost dotyčné(ho).

Kdyby se lidi mezi sebou milovali, proč by se rozcházeli?

Kdyby lidi měli přátelé, proč by přátelé posílali k vodě?

Proč by se člověk zbavoval něčeho, co miluje? To je jen důsledek znudění a stereotipnosti. Věci se rychle okoukávají a lidské tváře bohužel také.

Až moc rychle....

napsal/a: mouse22 19:27 Link komentáře (0)


< Novější články | Starší články >