Don't remember

17.Září 2008

Vzpomínky, nevzpomínky. Mít, či nemít. Být, či nebýt. Být.

Vzpomenout si je tak jednoduché, pro někoho ovšem ne. Zapomenout je však podstatně složitější. Upamatovat se, vybavit si počáteční a konečný bod. Žádné velké úsilí. Jde pouze o snahu, nebo chtíč. V tomto případě se jedná asi spíše o chtíč. Nechtěný chtíč ovšem. Může být i chtěný? U mě určitě ne. Nechci, ale musím. Je to vše mnohem silnější než jsem já. Já jsem pouze loutkou s kterou někdo manipuluje a drží si ji tam, kde chce i nechce.

Občas klid, občas neklid. Chtěnost, nechtěnost. Chtěnost.

Nechci. Proč ale chci, i když nechci. Kdybych nechtěl, asi bych nemusel, ale prostě musím. Proč vše nejde nechat upadnout v zapomění? Co je na tom tak složitého? Opět se zatahují mračna a cítím velkou nejistotu. Dlouho jsem tento pocit neměl, ale asi se zase vrací. Nevím, co budu dělat. Poslední velká bouře byla opravdu smrští.

Proč se mi někdy zdá čas tak nekonečně nekonečný a někdy tak neskutečně konečný? Někdy mi naprosto proklouzává mezi prsty, někdy ze sebe nemůžu pomyšlení na čas dostat. V jednu chvíli chci aby čas plynul co nejrychleji, jindy si přeji aby moment neskončil.

Tak velká časová prodleva a stále si vybavuju tolik detailů a malicherností. Někdy zcela nezáměrně, někdy zcela záměrně. Jedná se o momentální rozpoložení. Jak dlouho bude asi trvat toto rozpoložení. Ani nevím, jestli chci aby uteklo, nebo ne. Chvílemi je mi příjemně, chvílemi děsně.

Neumím se sám v sobě zorientovat, neznám sám sebe.

napsal/a: mouse22 19:42 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář