... Jasně, budem šťastni, ale asi někdy jindy...
18.Listopad 2008Zpočátku se mi to zdálo jako blbost, když mi to má velká spiklenkyně vysvětlovala a zasvěcovala do hloubky její krutý myšlenky. Myšlenky, kterou by si asi člověk neměl moc připouštět. Protože jak si ji připustí, tak může rovnou skončit a odstěhovat se na Sibiř.
Neexistuje láska, přátelství .. či něco podobného. Vždy jde jen o to, že člověk potřebuje ukájet svoje sociální potřeby. Nejde o to že by miloval druhou osobu, ale miluje pouze sebe. Druhou osobu potřebuje jen proto aby si měl na koho upnout. Vytvořit si v sobě závislost. Svou závislost, ke které pouze jen někoho potřebuje.
Když se někdo trápí kvůli lásce, netrápí se kvůli druhé osobě.. trápí se jen kvůli sobě. Člověk ví, že najednou ztratil něco co potřebuje a musí to mít. Chvilku pak trvá než najde nový objekt zájmu. Nový objekt ke kterému bude směřovat veškerá pozornost dotyčné(ho).
Kdyby se lidi mezi sebou milovali, proč by se rozcházeli?
Kdyby lidi měli přátelé, proč by přátelé posílali k vodě?
Proč by se člověk zbavoval něčeho, co miluje? To je jen důsledek znudění a stereotipnosti. Věci se rychle okoukávají a lidské tváře bohužel také.
Až moc rychle....
napsal/a: mouse22 19:27 Link
