Lidská sdílnost & nesdílnost
27.Říjen 2008Jakmile je člověk šťastný, nemá potřebu o tom s někým mluvit. Maximálně se někomu pochlubí, že je šťastný, že se mu daří a tím to končí. Nemá potřebu nějak s někým sdílet své štěstí a radost.
Jakmile je člověk nešťastný tak má tak silnou potřebu o tom s někým mluvit. Stále a dokola vyprávět nejtitěrnější detaily své smůly a svého ,, neštěstí ,, . To člověk musí pilně naslouchat a reagovat na každý podmět. Danému jedinci to zřejmě velmi pomáhá. Myslím si, že mu ani tak nejde o to vyslechnout nějakou radu či názor, ale pouze o to někomu se vypovídat.
Proč je ale člověk tak šíleně moc sobecký? Když je šťastný, proč nezahrnuje štěstím i lidi kolem sebe? Proč se na ně neobrátí ve chvílích kdy je mu nejlépe? Proč zná člověka pouze ve chvílích beznaděje?
Každý je ale bohužel takový. Bude to asi zcela normální, ale zcela to ukazuje lidskou sobeckost.
napsal/a: mouse22 11:22 Link
