Nadpis není..
04.Říjen 2008Přemýšlím nad vším co se děje. Je sobota a já sedím doma. Díval jsem se na Bestiáře a teď brouzdám po netu. Je zvláštní být v sobotu večer doma. Hodně neobvyklý, poznávat život v tuto dobu na tomto místě:) Je to pro mě dostatečným vytržením ze svého každodenního, každotýdenního, každoměsíčního stereotipu. Nakonec si říkám, že to není ani tak špatný.
Teď zase s mou kamarádkou rozebírám na icq deprese. Shodli jsme se na tom, že člověk který ,, mívá deprese ,, je vlastně šíleně moc sebestředný. Vyhledává si důvody k tomu aby se mohl politovat. Každý kdo depkaří je tak šíleně moc egoistický. Lidé se tak strašně moc rádi litují. A je to pochopitelné, protože nikdo jiný je tak dobře nepolituje. Když už člověk nemá co řešit tak je nešťastný. Najednou se nic zvláštního výjimečného neděje a on má pocit jakoby ani nežil.
Na chvíli se otevřou oči a přemýšlí zcela jinak. Příjde si najednou někde úplně jinde. Věci nad kterými tradičně bádá shledává úplně jinak. Nahlíží na ně zcela z jiného úhlu. Zaobývá se jinými věcmi. Nekouká do minulosti, spíš se snaží jakýmsi způsobem formovat budoucnost. Vytvářet si ideály o kterých stejně ví, že nebude schopen dosáhnout jich.
Řešení zapeklitých problémů ostává. Uvědomuje si , co je podstatné a co ne. Uvědomí si, kteří lidé jsou pro něj opravdu podstatní. Na lidskou zlobu nemyslí a vidí na chvíli zase svět skrz růžové brýle. Chybí už jen Mámení a Všezvěd všudybyl.
Toto ovšem trvá jen do chvíle, kdy zase nemilosrdně procitne a zapadne do stereotipu všedních , neměnných dnů obyčejného života.
napsal/a: mouse22 23:25 Link
