Guliverovy cesty
17.Červenec 2008Ještě o světě nic nevím a vydávám se na dlouhou plavbu. Ne jako kapitán Guliver, ale jako kapitán Já I. Zpočátku pluji ve světě plném kouzel, lidí rozdávajících dárky, klamání ale i spokojenosti, radosti a štěstí. Dodnes na tyto plavby vzpomínám. Nic ovšem netrvá věčně, jak již jednou bylo řečeno: ,, a přece se točí... ,, tak čas postupuje a já pluji dále. Stále více se přibližuji realitě, připlouvám do stále zvláštnějších zemí s ještě zvláštnějšími názvy, ve kterých jsou zcela jiné hodnoty, diametrálně odlišné těm, které jsem dřívě potkával. Procitám do kruté reality a opět musím dát za pravdu již hodněkrát vyřčené větě : ,, Každý kraj, jiný mrav. ,, Zdá se mi, že v každé zemi se lidé chovají zcela jinak, mají zcela jiné hodnoty, jiný způsob smýšlení, honí se za zcela něčím jiným. Nechápu to a zaráží mě to. Opět si vzpomenu na dřívější plavby, kdy mi bylo všude příjemně a všude se mi líbilo. Jsem zdrcen poměry v jedné zemi, tak odplouvám do druhé země. V druhé zemi jsem taktéž zděšen, tak odplouvám do další. Všude je to stejné. Lidé žijí bez obyčejných věcí, obklopují se věcmi novými a staré zcela upadají v zapomnění. Zdá se mi těch věcí líto, přemýšlím, zda-li věci zachránit či nikoli. Rozhodnu se, že ne. Uvědomím si, kolik takových lidí již bylo přede mnou a že byli neúspěšní. Přeplouvám do další země. Zde staré věci už vůbec nepotkávám, vše je nahrazeno novými věcmi. Začínám zcela zapomínat na plavby v dávných dobách a již nevidím věci které jsem viděl, neříkám slova a věty, které jsem říkal, nedělám činy které jsem dělal, nepřemýšlím o věcech, o kterých jsem dříve přemýšlel. Už mi to ani není líto. Usazuji se v zemi peciválů, kde se každý stará jen ,, o to svoje ,, , nezaobírá se věcmi jinými, raději ani moc nemluví a zřejmě je asi tak i spokojený. Rezignuji na hledání skrytých ideálů, rezignuji na všecky lidské hodnoty, regiznuji v podstatě úplně na vše. Jsem peciválem, kterému je vše fuk. Ničím se netrápím a již jsem zcela zapomněl na mé plavby z dávných let. V tuto chvíli jsem započal nejdelší část mého života. Hnijící část. Kdy už budu jen hnít a hnít a hnít.... až jednou shniju. A až budu shnilý, tak prostě jen tak nic nebudu. A to už mi bude úplně všecko jedno....
napsal/a: mouse22 10:36 Link komentáře (1)TEMNO
16.Červenec 2008Nacházet se v temnu. Okolí se bouří, nitro se bouří. Není zvyklé zdolávat takový tlak a nápor. Je absoultně dezorientované, všude kolem je jen prázdno a temno. Temno, to šílené temno, které je tak proradné a matoucí. Skrývá v sobě stovky otázek, na které pomatené nitro není schopno odpovědět. Nitro se chytá každé malinké indicie vedoucí k vysvobození. Indice jsou předhazovány dnes a denně a nitro se jich stále neúnavně chytá. Neví, která je pro něj správná a která se ho snaží pouze jen klamat. Zcela unavené a vysílené, skrývajíc se za mluvenými ideály putuje dny dále s nadějí, že jednou bude vysvobozeno a najde klíč otevírající bránu, vedoucí ke štěstí a harmonii. Snad jednoho dne bude nitro vysvobozeno ze spárů zlověstného temna...... napsal/a: mouse22 14:42 Link komentáře (0)
Jen jeden malý kousíček
16.Červen 2008Stačí aby jen jeden malý kousíček chyběl a celková struktura a harmonie je narušena. Jen jeden malý kousíček může zapříčinit absoultní destrukci. Jen jeden malý kousíček může být nepostradatelnou součástí celku. Jen jeden malý kousíček se může stát největším pokladem. Jen jeden malý kousíček může být středem celého skupenství. Jen jeden malý kousíček ovlivňuje vše. Jen jeden malý kousíček je bolestivým a bolí vše. Jen jeden malý kousíček a vše je pryč. Jen jeden malý kousíček je vše.....
napsal/a: mouse22 21:13 Link komentáře (2)slovo ,, někdy ,,
08.Červen 2008Někdy, někdy, někdy... co tímto slovem vlastně chceme označit? Používáme ho pro zmenšení naší časové zaneprázdněnosti či jako výmluvu a nebo ho někdy použijeme když opravdu nevíme, kdy by to ,, někdy ,, mohlo nastat?
Každý jsme již slovo někdy použili.. a jestli jste ho doposud nepoužili, tak ho jistě ,, někdy ,, použijete. Až se vám nebude hodit schůzka s někým jednoduše ji přesuneme na ,, někdy ,,. Potkáte kamaráda, kterého jste dlouho neviděli a samozřejmě se domluvíte na tom, že ,, někdy ,, zakalíte či někam zajdete. Je něco, do čeho se vám opravdu nechce, žádný problém ovšem.... ,, někdy ,, to uděláte.
S každým vyřčením slova ,, někdy ,, musíme každý počítat s jakousi nejistotou a nepravdivostí.
Je slovo někdy doopravdy tak nekonečné, jakým se zdá? Opravdu nenastane ta situace, kdy se ,, někdy ,, vyplní?
napsal/a: mouse22 23:19 Link komentáře (1)Člověk je tak moc lehce ovlivnitelný. Dle mého názoru je člověk pouze loutkou, za jejíž provázky tahá společnost. Kolik lidí jedná čistě výhradně jen podle svého mínění a podle vlastní vůle? Kolik z nás dělá opravdu jen to co chce a o čem je přesvědčen? Myslím, že moc takových lidí není, zda-li vůbec nějací takoví jsou. Člověk, který je považován za nejsilnějšího tvora planety nemá v podstatě vlastní sílu a odhodlání. Co třeba takový obyčejný komár? Ten žije ze své vlastní podstaty. Jeho parazitování je vryto v jeho genetických předpokladech. Má člověk nějaké své genetické předpoklady nebo je už dávno ztratil? Toť otázka. Já si myslím že má, ale vlivem společnosti je zatracuje a přeměňuje v něco naprosto jiného.
Jak moc je silné působení jedinců mezi sebou. Člověk nemá sílu vzdorovat nepříjemnému nátlaku svého okolí, okolí které už třeba ani neexistuje. Proč si stále uchováváme jisté pocity a žijeme s nimi dále? To je tak těžké je vymazat či ignorovat? Povznést se a zapomenout? Mívají pro nás nedozírné následky, kdy jednáme na úkor sebe samotných a také okolních lidí, kteří jsou zahlcováni našimi nerozvážnými kroky v naději, že se nám ulehčí a uleví. Je to ovšem správné? Ubližovat sobě, ač neúmyslně a zároveň ubližovat druhým, taktéž zcela neúmyslně. V tuto chvíli ,, bojujeme proti sobě samotné(mu) - proti všem. ,,
Dá se takovému jednání vyhnout, či ho alespoň nějak obejít nebo ho dokonce zcela zatratit? Kdyby člověk nebyl lacinou loutkou, či obyčejnou ovcí z velkého stáda bezhlavě uhánějích ,, jedinců ,, vidějících jeden velký ideál tak by to bylo zřejmě možné. Těžko se ale k něčemu takovému dostaneme. Lidstvo začalo ztrácet samostatnost a vyjímečnost každou prohranou bitvou. Když se ještě v minulosti bojovalo, tak každou bitvou lidstvo ukázalo své přesvědčení a jiné smýšlení. Každým mírovým jednáním se samostatnost odsouvala až se zcela zatratila a ze všech lidí se staly loutky, dodržující nějaká ,, dohodlá ,, pravidla toho, co je správné.
Ano, každý jedná proti sobě samotné(mu) - proti všem.
napsal/a: mouse22 13:44 Link komentáře (4)
