the second part....

01.Říjen 2008

Nevím, nevím, nevím... neumím a nevím jesli chci umět. Potřeboval bych poradit, ale nevím od koho a také nevím, co vlastně potřebuju poradit. Opravdu nic nevím. Snažím se rozhodování vyhnout za každou cenu, ale není to tak jednoduché. Vím, že mě to stejně dostíhá. Proč jsem ale takový? Proč nejsem schopný racionálně a hlavně sám uvažovat? Neměl jsem se radši do ničeho pouštet si raději teďka říkám. Opět si říkám, že se zase stávám nedobrovolně sviní a potvorou. Vše je ale způsobeno tím, že nemůžu najít ta správná slova a času je bohužel málo. Jenže čas si neovládám sám a nerozhoduji o něm. Sem zaháněn a vlastně se i sám zaháním. Není ale jiné možnosti. Už bych se ale měl asi brzo pokusit zkusit něco vyřešit.

Potřeboval bych si maximálně pročistit hlavu. Dostat se do maximální izolace. Na nějaké místo, kde bych mohl denně přemýšlet několi hodin nad sebou samotným. Potřeboval bych se dozvědět mnoho věcí, na jež se bohužel nemůžu nikoho zeptat. Nikdo mi neprozradí odpovědi na tolik otázek. Na všechny odpovědí si musím bohužel přijít sám.

Sedím ještě ve škole, mám před sebou dvě hodiny a už teď se těším jen na jednu jedinou věc. Na věc, která se pro mě teď stává prioriotu. Vím že je špatný, že ji takto upřednostňuju a priorizuju, ale nemám na výběr. Musím i když nechci. Na chvíli je mi vždycky fajn. Je to fakt jediná věc, na kterou se těším. Snad zase bude doma, kdy se budu moct radovat z jiných věcí a půjde mi vše líp a snáz a budu mít příležitosti radovat se a uvolnit se.

Konec..

napsal/a: mouse22 13:25 Link komentáře (1)



Opět nerozhodnost

28.Září 2008

Co mám dělat sám nevím:) Poznal jsem opět něco nového a nevím, zda-li chci poznávat dále a nebo to stačí. Nevím za čím dále jít, jak se chovat, co dělat, jak vůbec přemýšlet. Nevím jestli chci přemýšlet a nebo se nechat jen vést. Musím se ale rozhodnout sám. Nejhorší na tom je, že nejde o rozhodnutí které se bude týkat jen mě. To mě taky docela děsí, ale co nadělám. Uvidím další den. Ráno moudřejší večera. Snad ráno bude jasnější a hlava odpočatější. Rozhodování snažší a hlavně racionální. Musím se pokusit alespoň, ale zase si říkám jestli to má vůbec cenu. Koneckonců existoval jsem normálně doposud tak proč to najednou měnit a překopávat.. nevím, jestli jsem vůbec na takovou změnu připravenej. Jediný čeho se děsím je to že ne.. a od toho se to asi celé odvíjí a bude odvíjet...:( napsal/a: mouse22 23:30 Link komentáře (1)



Předsudky a pády...

21.Září 2008

Pýcha předchází pádu. V tomto případě asi nešlo o pýchu a ani pád poté nenásledoval. Naopak. Šlo o vzlet. Lituji sebe samotného, své předsudky. Nesprávné předsudky, které se snaží připravovat mě o nové poznatky a požitky. Racionalita zvítězila nad předsudky, což bylo určitě správné rozhodnutí. Ať žije zdravý rozum:))

napsal/a: mouse22 14:18 Link komentáře (0)



Don't remember

17.Září 2008

Vzpomínky, nevzpomínky. Mít, či nemít. Být, či nebýt. Být.

Vzpomenout si je tak jednoduché, pro někoho ovšem ne. Zapomenout je však podstatně složitější. Upamatovat se, vybavit si počáteční a konečný bod. Žádné velké úsilí. Jde pouze o snahu, nebo chtíč. V tomto případě se jedná asi spíše o chtíč. Nechtěný chtíč ovšem. Může být i chtěný? U mě určitě ne. Nechci, ale musím. Je to vše mnohem silnější než jsem já. Já jsem pouze loutkou s kterou někdo manipuluje a drží si ji tam, kde chce i nechce.

Občas klid, občas neklid. Chtěnost, nechtěnost. Chtěnost.

Nechci. Proč ale chci, i když nechci. Kdybych nechtěl, asi bych nemusel, ale prostě musím. Proč vše nejde nechat upadnout v zapomění? Co je na tom tak složitého? Opět se zatahují mračna a cítím velkou nejistotu. Dlouho jsem tento pocit neměl, ale asi se zase vrací. Nevím, co budu dělat. Poslední velká bouře byla opravdu smrští.

Proč se mi někdy zdá čas tak nekonečně nekonečný a někdy tak neskutečně konečný? Někdy mi naprosto proklouzává mezi prsty, někdy ze sebe nemůžu pomyšlení na čas dostat. V jednu chvíli chci aby čas plynul co nejrychleji, jindy si přeji aby moment neskončil.

Tak velká časová prodleva a stále si vybavuju tolik detailů a malicherností. Někdy zcela nezáměrně, někdy zcela záměrně. Jedná se o momentální rozpoložení. Jak dlouho bude asi trvat toto rozpoložení. Ani nevím, jestli chci aby uteklo, nebo ne. Chvílemi je mi příjemně, chvílemi děsně.

Neumím se sám v sobě zorientovat, neznám sám sebe.

napsal/a: mouse22 19:42 Link komentáře (0)



O.... všem

14.Září 2008

O všem, co se právě děje, dělo a bude dít. Co se dělo vím přesně. Co se děje, to už přesně nevím a co se bude dít? O tom nemám ani potuchy. Říkám si, jestli to chci vědět, nebo ne.

Asi každého by lákalo nahlédnout do své, či cizí budoucnosti. Ale potom by se každý připravil o nevyzpytatelnost života. Ubíral by se o překvapení a neuměl řešit problémy, které přicházejí a odcházejí.

Při každém problému si stanovím jeho řešení, ale s postupem času zjišťuji, že todle řešení není to správné a situace se vyvine tak, jak bych to nečekal. Věci podstatné se mění v nepodstatné a opačně. Poznávám sebe samotného z jiného úhlu. Občas jsem až zaskočen tím, jaký vlastně jsem:D

 

napsal/a: mouse22 18:12 Link komentáře (0)



Rychlík a osobák

02.Září 2008

Trandil jsem si osobákem, naprostá pohoda. Stavěl jsem, kde jsem chtěl. Poznal jsem spoustu nových stanic. Vídával jsem nádraží, jejichž jména mi byla do té doby neznámá. Jel jsem jak jsem chtěl, nic mě netrápilo. Když mi ujel jeden vlak, nasedl jsem na druhý a bez problémů pokračoval. Vše cizí se mi líbilo. Užíval jsem si každý nádech z jiného vzduchu. Tím nejlepším vlakem jsem jel ke konci mého putování a poznávání. Dojel jsem do stanice, kde jsem byl naprosto spokojen. Z tohoto místa jsem ovšem musel odjet.

Už jsem se necoural osobákama, ale nasedl jsem na rychlík. Plnou rychlostí jsem vyjel a vyrážím zase směrem kupředu. Ovšem ne do neznáma, ale do zcela známých stanic a míst. Neužívám si každý nádech, protože cítím to samé, co jsem cítívával. Nic se mi nezdá tak hezké a nové. Jedu rychlíkem a uháním více a více vpřed, rychlík nabírá na rychlosti a za chvíli bude rozjetý na maximální rychlost. Trochu se té rychlosti bojím, ale co mám dělat.

Budu muset uhánět na známá nástupiště a čekat zase na dobu, kdy si budu moct jen tak bezstarostně jezdit osobákama a dýchat čerstvý, dosud nepoznaný vzduch.

Ujíždím... a přeci dojíždím do míst, která znám :(

napsal/a: mouse22 19:46 Link komentáře (3)



H

20.Srpen 2008

Krása, radost, štěstí. Naprostá spokojenost, celková harmonie. Euforie, nostalgie, vzpomínka. Zpětné vybavování si jednotlivých zážitků a momentů. Vykreslování si těch nejtitěrnějších detailů. Stále znovu a znovu, chtíce opakovat. Znovu navodit ten krásný pocit a dojem ztvárněný lidskou blízkostí. Jen snění a doufání...Naděje. Jistota nejistá, dálka strašlivá. Nejistota v dalších krocích, neznalost. Tak dávno je vše, že už ani nevím. Tužba nepomíjí.Doufám, že ani pomíjet nebude... napsal/a: mouse22 10:57 Link komentáře (0)



Ukradené sny

09.Srpen 2008

Chaos, pomatenost, dezorientace. Znovu a znovu, resp. stále a stále. Někdy více, někdy méně. Proč se projevit před někým, tak jak chceme i nechceme. Uvězňuji si tím akorát nadále cestu. Prostupnost je omezena. Není zcela důstojné ukázat se takovým způsobem, který mně samotnému se zcela hnusí. Omezovat někoho, dostávat ho do úzkých a nutit člověka aby se z něj stával na oko sobec a ignorant. Sám se dobrovolně ztrapňuje a zahání do spárů lži a přetvářky. Brát někomu jeho sen asi není úplně správné, ale když zřejmě není jiná možnost, když pravda je horší než lež. To už je asi konečný stav, naprostá fatalita. Už nenásleduje žádná cesta, žádný ukazatal či rádce, který radí jakým směrem se ubírat.

napsal/a: mouse22 12:54 Link komentáře (0)



Jen zoufalcem býti

28.Červenec 2008

Každý musí něčím býti. Můžu býti prezidentem, premiérem, poslancem, senátorem, lobbistou, předsedou strany, opozicí. Stejně tak dobře můžu být popelářem, metačem, zametačem, podmetačem a nebo vymetačem. Proč se ale takto namáhat s metením, když můžu být meten. Můžu být podmetán, zametán, přemetán či dokonce nemetán. Celou dobu mohu být meten, až jednou budu zcela zameten. Až budu zameten, budu si pokládat dokola otázky : '' Proč jsem byl meten? .. '' Bylo zcela nutné abych byl zameten, podmeten, vymeten? '' ... Už bohužel nezmohu nic, jen si stále promítán hlavou všechny ty metače, kteří nemají jinou náplň dne než metat, metat, metat.

Teď už si jsem zcela jist tím, že jsem měl radši vymetat, všelijak podmetat, než se nechat metat. Kdybych metání nevzdal a snažil se více vymetat, dnes bych zcela jistě nebyl podmeten. Byli i okamžiky, kdy jsem mohl podmetat, nametat a rozmetat, ale neučinil jsem tak.

Metení, vymetení a podmetení jsou hrůznostrašné věci.

 

napsal/a: mouse22 02:09 Link komentáře (0)



Podzim

27.Červenec 2008

Po létě město topilo se v mlze... tak asi tak nějak na úvod. Přichází podzim, období které vše zastiňuje a umožňuje intenzivní vnímání skutečností a okolností kolem mě. Vidím, jak ze stromů opadávají listy. Říkám si  jak dlouho asi ještě bude trvat než spadne poslední malý lísteček. Potom bude strom zcela holý, bez jakékoli návaznosti na listy. Absoultně se ztratí aliance, která byla vytvořena. Ne ovšem na dlouho, strom přečká podzim, zimu a na jaře znovu obrazí novými listy, které budou plny elánu a síly. Pokládám si ale otázku, proč je toto nutné? Proč tomu tak je? Jakto, že strom vydrží tak dlouhou dobu bez listí? Nepřipadá si najednou tak holý a osamocený?

Zřejmě ne. Strom ví, proč listy pouští od sebe pryč a listi vědí proč chtějí pryč. Vědí, že je to tak lepší a je to nezbytnou povinností. Nutností, která je jen přechodem k dalšímu společnému soužití.

Moc se asi v těchto věcech nevyznám a asi toho ani moc nevím. Vím ale jistě, že vše je pro něco. Každá negativní událost je počátkem nového cyklu. Každá špatná věc je zkrátka pro něco dobrá.

A taky vím, že podzim určitě brzo odejde a nastane zase slunné, prozářené jaro.

napsal/a: mouse22 02:04 Link komentáře (1)


< Novější články | Starší články >