Perverzní sex
26.Březen 2006Perverzní sex daleko za hranicí slušnosti
Čtvrtek | 16. 2. 200
Žijeme v úchvatném světě lidské sexuality. Internet nám slouží jako semeniště neřestí, pornografie a nejrůznějších špatností, ovšem není až tak perverzní, jak by se na první pohled zdálo. Mimo jiné je totiž zdrojem nikdy nekončícího údivu nad neuvěřitelnými možnostmi lidské sexuality, zdrojem informací, pobavení i seriózních poznatků pro ty, kdo si nevědí rady se svou neobvyklou sexuální zálibou.
Protože jsme různí, platí o nás samozřejmě také to, že se různí i náš přístup k sexu. Způsob, jakým sex prožíváme, nás zařazuje do jedné ze dvou skupin. Ti šťastní z první - většinové - kategorie jsou všeobecně považováni za zdravé a normální, zatímco těm menšinovým přisuzujeme taková jména jako devianti nebo perverzní úchylové. Jenže ve skutečnosti je těžké stanovit přesnou normu pro to, co je normální a co naopak sahá za hranice běžných sexuálních praktik.
Například praktikující křesťan může razantně odsuzovat orální sex a pro většinu lidí jde přitom současně o zcela běžnou sexuální praktiku. Dalšímu člověku zase připadá jako naprosto šokující sex s více partnery najednou, jenže jiný by takovou zkušenost uvítal, ale zase pokládá za nenormální sadomasochistické hrátky. A tomu, kdo prožívá vrcholnou rozkoš při výprasku bičem, se zase obrací žaludek při představě zlatého deště nebo kaviáru.Ano, každý z nás je jiný a perverzita se dá posunout daleko za běžné hranice, pokud se na tom dobrovolně dohodnou sexuální partneři. Ovšem ti už tento akt nejspíš nebudou posuzovat jako úchylku, protože ho budou praktikovat dobrovolně a s chutí.
Z lékařského hlediska není hlavním měřítkem jakékoliv sexuální deviace stupeň odchylky od sexuální normy, ale míra ukojení. Zatímco touhy zdravého člověka mohou být celkem bez problémů uspokojeny, deviant se sexuálně ukojí jen za určitých konkrétních podmínek. Důležitá je také jeho fantazie, která ho nutí jeho představy realizovat, přestože si je obvykle dobře vědom rizika, jakého se tím dopouští.
Sexuologie rozeznává dvě hlavní formy úchylek,
První z nich je takzvaná perversio in actu, neboli úchylka v aktivitě. Do této skupiny spadají všechny sexuální úchylky, které nahrazují soulož jinou formou jednání, tedy exhibicionismus, voyérství nebo sadismus. Druhou formou je perversio in objekto, což znamená úchylka v objektu nebo cíli.
Sem patří devianti, kteří si svého sexuálního partnera nahrazují jiným sexuálním objektem (fetišismus), zvířetem (zoofilie), výrazně starším nebo mladším člověkem (gerontofilie, pedofilie), mrtvolou (nekrofilie), ale třeba i přírodním stavem (chlad, teplo, tma, světlo). Rozdělení sexuálních deviací je přitom ale daleko víc komplikované, protože se málokdy vyskytují v čisté formě. Nejčastější sexuální delikt, kterým je znásilnění, páchají muži dokonce bez sexuální deviace. Jde o typy, kteří jsou obvykle sexuálně normální, ale často jsou narušeni psychicky.
Proč ale vlastně sexuální deviace vznikají a je možné jejich pozdějším projevům už předem jaksi preventivně předejít?
Vypadá to, že zatím lék nemáme. U většiny deviací totiž ani neznáme příčinu, proč k nim dochází, jisté je jen to, že jde o vrozenou dispozici, kterou následně ovlivňuje výchova a zkušenosti. Přestože ale zatím neexistuje účinná léčba, může se takto postižený člověk naučit se svým údělem žít, aniž by ubližoval lidem kolem sebe nebo sobě samotnému (dlouhodobým podáváním hormonů a jiných přípravků, které minimalizují chuť na sex a výjimečně i kastrací).
Slavný badatel v oblasti sexuologie Sigmund Freud byl toho názoru, že člověk prochází několika sexuálními vývojovými stupni. Jako kojenec se nejdříve naučí vnímat ústy, kterými přijímá potravu. Potom přichází na řadu anální stupeň, kdy pozná radost z vyměšování a pochopí, že včasnými nebo opožděnými příchody na nočník může ovlivnit náladu svého okolí.
Třetím a posledním stádiem je masturbace. Tehdy se dítě naučí uvědomit si sebe sama a přivodit si potěšení. Tyto tři faktory se nakonec podle Freuda spojí a vyvrcholí touhou po souloži s osobou druhého pohlaví. Pokud je ale tento proces z nějakého důvodu porušen, zůstanou sexuální touhy na úrovni jednoho z těchto stupňů.
V závěru se tedy asi shodneme, že sexuální chování může být považováno za normální, pokud se odehraje dobrovolně mezi zralými, nepříbuznými lidmi a současně nevede k psychickému nebo fyzickému poškození žádného z partnerů.
napsal/a: pavel_75 17:21 Link
