Pozor na žárlivce !!!
19.Březen 2006Ničí váš vztah žárlivost?
Možná věříte, že žárlivost neodmyslitelně patří k lásce. "Kdo nežárlí, ten nemiluje," míní třiadvacetiletá Sabina. "Kdyby bylo mému partnerovi jedno, kde jsem a s kým se stýkám, měla bych pocit, že mu na mně nezáleží." Jenže partnerští poradci varují, že tento rozšířený mýtus je naprosto mylný.
Jestliže vám partner či partnerka obden dělá žárlivé scény, nemusí to nutně znamenat, že vás hluboce miluje. Dokazuje to jediné: váš protějšek vás chce vlastnit, ovládat, mít vás zcela pod kontrolou. Mírná žárlivost, kterou na začátku vztahu považujete za vítaný důkaz lásky, se navíc časem může změnit v chorobnou posedlost.
Pokud vás partner začne na každém kroku kontrolovat, slídit vám ve věcech a zakazovat vám jakoukoli komunikaci s osobami opačného pohlaví, jeho jednání již nemá s láskou nic společného. Žárlivec toto všechno dělá proto, aby si svůj protějšek udržel, ale většinou dosáhne pravého opaku pronásledovaný partner se ve vztahu začne cítit jako v kleci a dřív nebo později zatouží po útěku na svobodu. Podtrženo a sečteno: žárlivost je negativní emoční stav, který partnerskému vztahu spíš škodí než prospívá.
Skutečným důkazem lásky je vzájemná důvěra.
Jaká žárlivost je ještě snesitelná?
Kdo miluje, ten samozřejmě chce mít zbožňovanou osobu jen pro sebe.
Pokud přistihnete partnera při flirtování s jinými, je zcela pochopitelné, že vyjádříte svoji nelibost. Je to naprosto zdravá a běžná reakce.
Chorobného žárlivce poznáte snadno: žárlí jaksi preventivně a i v situacích, kdy mu k tomu nedáváte žádné záminky. "Pokud je ohrožení reálné, rodina se hroutí a svůdce či svůdkyně triumfuje, lze pochopit napětí a úzkost.
Pro urputnou žárlivost je však typický naprostý nepoměr mezi příčinou a následkem," vysvětluje psycholog Tomáš Novák, autor knihy Proč jsi tak žárlivý? (vydalo nakladatelství Era). "Takový žárlivec bojuje proti chiméře, obvykle si to i uvědomuje... jenomže co kdyby?"
Chorobného žárlivce lze poměrně včas odhalit podle následujících poznávacích znamení:
Dokáže nevinnému partnerovi snadno vnutit pocit viny.
Zakazuje svému protějšku jakkoli komunikovat s osobami opačného pohlaví.
Vyžaduje od partnera přesné návraty z práce domů.
Neustále partnera kontroluje například mu desetkrát denně telefonuje do zaměstnání a když se nedovolá, udělá scénu.
Vymýšlí katastrofické scénáře typu "určitě by ses chtěla vyspat s mým nejlepším kamarádem" a nedá si je vymluvit.
Jak se bránit?
Snesitelná žárlivost přerůstá v nesnesitelnou v okamžiku, kdy jeden z partnerů toho druhého systematicky omezuje. "Rozhodnutí, co lze ještě tolerovat, je v rukách jeho partnera," doporučuje psycholog Tomáš Novák.
"Rámcově sem patří možnost věnovat se bez výslechů a domácí kontroly, potažmo i scén, jak zaměstnání, tak zájmové činnosti. Patří sem neproblémová možnost udržovat kontakt s příbuznými a známými včetně těch, s nimiž se známe z doby, kdy jsme ještě s partnerem nežili."
Pokud partner tyto hranice překračuje, je jeho žárlení chorobné a nebezpečné. Rozpoznáte-li varovné příznaky již krátce po seznámení, je ze všeho nejlepší vztah rovnou ukončit.
Pokud se ze snesitelně žárlícího partnera postupně stal chronický Othello a vy se chcete pokusit o jeho nápravu, podnikněte následující kroky:
Žárlivci neustupujte. Nikdy nepřistupte na podmínku typu "Kdybys nechodila tak často ven s přítelkyněmi, nežárlil bych". Jeho požadavky by byly čím dál větší.
Nehrajte s ním jeho hru. Pokud vás začne obviňovat z něčeho, co jste nespáchali, po několika minutách rozhovor rázně ukončete.
Pokud nemůžete normálně pracovat a věnovat se koníčkům, aniž byste riskovali žárlivé scény, začnete uvažovat o rozchodu.
napsal/a: pavel_75 20:36 Link
