Proč se muži nehrnou do manželství !!!
24.Duben 2006Proč se muži nechtějí ženit?
Spousta mužů má fobii z manželství. Řada z nich dokonce partnerce už na začátku vztahu upřímně oznámí, že o ženění nechtějí ani slyšet. Ale co za tím vězí? Z jakého důvodu vás přítel odmítá doprovodit na svatbu vaší nejlepší přítelkyně? Proč znechuceně přepíná televizi na jiný kanál, když hlavní hrdina seriálu procítěně žádá hlavní hrdinku o ruku? Proč prohlašuje, že "manželství je přežitek"? Možná za tím vězí jeden z následujících důvodů:
Má málo zkušeností
Málokterý muž se na celý život usadí se svou první nebo druhou partnerkou. "Linda byla báječná a výborně jsme si rozuměli. Jenže to byla moje první přítelkyně a já pořád uvažoval, o co všechno přicházím, když s ní zůstávám," přiznává třicetiletý technik Michal. "Na ulici jsem si prohlížel cizí ženy a uvažoval, jaké jsou asi v posteli. Jak jsem měl vědět, že se ke mně Linda hodí ze všech nejlíp, když jsem poznal jenom ji? Vydržel jsem jí být věrný devět let, ale když začala mluvit o svatbě, uvědomil jsem si, že s ní nemůžu zůstat.
Kdybych si ji vzal, celý život bych měl pocit, že jsem něco zameškal. Trápil bych se a vůči ní by to nebylo fér." Tento důvod je ze všech nejčastější. Muži totiž berou svatbu jako definitivní tečku za svou svobodou a řada z nich má pocit, že se můžou usadit, až když poznají několik desítek žen. Proto mají první lásky minimální šanci na přežití.
Cítí se zahnaný do kouta
Nic muže nevyděsí tak strašně jako žena, která už na třetí schůzce začne mluvit o svatbě. Možná si hledáte partnera především proto, abyste s ním (už brzy) založila rodinu, ale ve vlastním zájmu si tuto informaci na začátku vztahu nechejte pro sebe. "Irena mi po třech měsících navrhla, abych se k ní nastěhoval. Nechal jsem se přemluvit a pustil jsem svůj podnájem, i když se mi moc nechtělo přijít o soukromí. O měsíc pozděj
Irena vysadila antikoncepci, aniž by se o tom se mnou poradila," svěřuje se pětadvacetiletý grafik Martin. "Když jsem po pravdě prohlásil, že ji miluju, ale na založení rodiny si ještě připadám moc mladý, začala brečet, křičet, házet po mně talíře a vyhrožovat mi rozchodem. Vzal jsem ji za slovo." A podobně skončí většina vztahů, v nichž padne ultimátum typu "Buď si mě hned vezmeš, nebo tě opustím".
Potřebuje víc svobody
Jen proto, že spolu dva lidé chodí, by neměli přijít o svobodu a nezávislost. Jste partneři, ne siamská dvojčata, a proto by mělo být zcela běžné, že čas od času strávíte večer každý se svými přáteli, odjedete na víkend každý jinam a vyhradíte si čas každý na svou zálibu.
Pokud toto pravidlo ve vztahu nefunguje, může si v něm jeden z vás připadat jako v kleci. Takový člověk o svatbě nechce ani slyšet a nelze se mu divit. Byla by pro něj jen zpečetěním jeho nesvobody.
Podobně ničivý účinek může mít i chorobná žárlivost. "Pavla mi udělala hysterickou scénu, kdykoli zjistila, že jsem se na chodbě dal do řeči se sousedkou," svěřuje se jedenatřicetiletý účetní Jindřich. "Pokud jsem se cestou z práce stavil s kolegy na pivo, měl jsem hned na talíři, že jsem určitě někde balil ženské. Vyčítala mi, že se usmívám na servírky, žárlila i na moji sestřenici. Měl jsem ji rád, ale nedalo se vedle ní dýchat.
Když jsme slavili druhé výročí seznámení, její matka se nás zeptala, jestli bychom se nechtěli vzít. Z té představy mě rozbolelo břicho a podle toho jsem se také tvářil."
Má za sebou špatnou zkušenost
Obavy z příliš těsného vztahu můžou mít kořeny až v dětství. Možná spolu jeho rodiče byli nešťastní a váš partner se podvědomě obává, že by i jeho manželství mohlo skončit neslavně.
Třeba byl svědkem toho, jak otec stále ustupuje dominantní matce, a od dětství si opakoval: "Takhle já nikdy nedopadnu". Pokud máte dojem, že vám partner preventivně nedůvěřuje,
zkuste s ním o tom promluvit. Můžou z něj vypadnout šokující důvody. "V pubertě jsem věděl, že matka otci zahýbá.
Střídala milence jako na běžícím pásu a otec o tom neměl ani tušení," přiznává osmadvacetiletý číšník Milan.
"Dost mě to poznamenalo. Vyhýbám se vážným vztahům, abych nedopadl stejně jako táta. Vyhovují mi nezávazné románky, ve kterých jde jen o sex. Mám pocit, že dokud jsem nezávislý, nemůže mi nikdo ublížit."
Přehnané lpění na vlastní svobodě je často důsledkem nějaké negativní zkušenosti. Bylo by naivní domnívat se, že partnerův přístup změníte jen tím, že si s ním o jeho pocitech a obavách promluvíte. Ale důvěrný rozhovor je dobrý začátek, na němž se dá stavět. Když už nic jiného, navzájem si prozradíte intimní myšlenky a ještě víc se sblížíte. Vhodným krokem je samozřejmě i návštěva partnerského poradce.
Chce žít jen pro sebe
Možná se váš partner nechce vázat jednoduše proto, že o vážný vztah vůbec nestojí. Někteří lidé z duše nenávidí kompromisy a chtějí si zařídit život úplně po svém. Jsou přesvědčení, že si vystačí sami a že s nikým nepotřebují sdílet radosti a starosti. Většinou to bývají lidé, kteří o sobě téměř hrdě tvrdí, že se "pro manželství nehodí". Někteří z nich časem změní názor, jiní navždy zůstanou vlky samotáři. Pokud s takovým člověkem chodíte, nemůžete čekat, že právě vy ho převychováte. Můžete se mu snažit naznačit, o co všechno přichází, když chce žít sám. Ale šance, že uspějete, není příliš vysoká.
Ženy jsou na tom stej
Není pravda, že závazků se bojí jenom muži. Spousta žen je na tom stejně a platí pro ně vše z výše uvedeného. Ženy lpí na své nezávislosti z podobných důvodů jako muži nerady dělají kompromisy, mají za sebou negativní vztahovou zkušenost anebo třeba chtějí střídat partnery, protože si na manželství připadají moc mladé.
Strach z příliš těsného vztahu může i u žen mít kořeny až v dětství. Jestli si své svobody vážíte nade vše, hlavně se nenechejte přemluvit k něčemu, co je vám proti srsti. Svazek do kterého jeden z partnerů vstoupil jen proto, aby druhému udělal radost, nejspíš moc dlouho nevydrží. V Čechách rok od roku přibývá párů, které spolu sdílejí společnou domácnost takzvaně "na psí knížku" a svatbu vůbec neplánují.
Z výzkumu Naše společnost, který provedl Sociologický ústav AV ČR v roce 2005 vyplynulo, že na první příčce hodnotového žebříčku českých mužů mezi 20 a 60 lety stojí "mít stálou partnerku", zatímco hodnota "oženit se" je až na šestém místě.
U žen je manželství přibližně na čtvrtém místě žebříčku za hodnotou "mít děti", "mít stálého partnera" a "dosáhnout úspěchu v zaměstnání". Tolerance společnosti vůči nesezdaným párům, jež spolu vychovávají děti, rok od roku stoupá.
napsal/a: pavel_75 20:41 Link
