Umíte se dobře pohádat ??!!
05.Červenec 2006Umíte se dobře pohádat?
Kdykoli se Alena začne hádat, bezděčně zvýší hlas, začne mluvit rychleji a jako argumenty používá své dojmy, případně výčitky toho, co se stalo někdy dávno v minulosti. Petr, její partner, Alenino chování při hádkách srdečně nesnáší a probouzí v něm jen větší agresivitu. Nicméně ani on si neuvědomuje, že při hádce šermuje Aleně rukama před obličejem, používá mnohem silnější hlas a zcela schválně si vybírá z její argumentace jen některé části. I když jejich partnerské hádky končí pokaždé stejným fiaskem, každý z nich je přesvědčen, že je to způsobeno natvrdlostí a neochotou toho druhého.
Máte pocit, jakoby byl předchozí odstavec popisem vaší partnerské situace? Také se pořád dokola točíte v hádkách, které mohou sice mít rozdílné příčiny, ale jejichž výsledky jsou zoufale stejně neuspokojivé? Připadá vám, že se hádáte, jen abyste se hádali? Možná, že jsou vaším problémem neuvědomované komunikační fauly, kterých se dopouštíte na tom druhém. Možná, že stačí jen málo, aby vaše výměny názorů dostaly konstruktivní náplň a vedly k rozumnému výsledku
1. Hlídejte si intonaci.
Psychologové upozorňují, že když je člověk rozčilený, významným způsobem se mění jeho hlasový projev. Ženy mají tendenci nasazovat o několik tónů vyšší hlas, než když mluví normální. Muži zase při rozčileném projevu přidávají spíše na hlasitosti. Oba projevy umí samozřejmě opačné pohlaví patřičně rozkódovat a vyvodit z toho důsledky. Bohužel, pokud nejste zrovna odborníkem na komunikaci, nejčastější reakcí na tyto hlasové projevy je ještě větší zvýšení a zesílení hlasu. Takovou reakcí se však logicky a nutně uzavírá bludný kruh, kdy na sebe řvete, dokud vám hlasivky dovolí. Hned zpočátku hádky si proto hlídejte svůj hlas, abyste nezavdali svému komunikačnímu partneru příčinu k dalšímu zvyšování hlasu.
2. Pozor na gesta.
Výrazná gestikulace, a to zvláště v emočně vypjatých situacích, je bližší spíš mužům než ženám. Zatímco ženy svůj projev podtrhují spíše mimikou, muži sahají po gestikulačních projevech. Málokterý z mužů si však uvědomuje, že například šermování rukama může působit jako zastrašování. Ženy jsou díky své subtilnější tělesné stavbě citlivé na náznaky nebo dokonce projevy fyzického násilí a tyto v nich probouzí potřebu razantní reakce. Pokud tedy své partnerce máváte rukama před obličejem, nevnímá to jako zdůraznění vašich slov, ale jako přímé ohrožení.
3. Schovejte si urážlivé projevy.
Pokud při hádce protáčíte oči v sloup, ulevuje si hlasitým vzdycháním nad tím, jak je váš/vaše partner/ka hloupý/á, nebo nedejbůh za jeho/jejími zády děláte posměšné obličeje, přímo si koledujete o to, aby se hádka z verbální roviny zvrtla v bitku. Urážlivé mimické projevy jsou tím nejlepším spouštěčem ještě větší agresivity.
4. Řešte pouze jedno téma.
Také máte tendenci v rámci hádky vyčíst tomu druhému možné i nemožné? Lovíte v paměti všechno, čím vám kdy ublížil/a? Potom se nelze divit, že ve skutečnosti nikdy nic nevyřešíte a hádky končí všeobecným naštváním. Respektujte pravidlo, kdy během své výměny názorů řešíte pouze jedno téma, které je pro vás momentálně důležité. Je sice možné, že vás vaše drahá polovička štve hromadou dalších věcí, ale uznejte, že všechny najednou vyřešit nemůžete. Mnohem víc se vám vyplatí dořešit si téma aktuální hádky a teprve potom se případně pouštět do dalších.
5. Nevyčítejte!
Jestliže svou hádku prošpikujete desítkou peprných výčitek ohledně toho, co vám kdy špatného udělal/a, výsledkem bude nejspíš jen patlání se ve starých křivdičkách. Bavte se o svém současném aktuálním problému, a neotevírejte staré rány. Jedná se totiž o prvotřídní komunikační podpásovku, na kterou váš partner nikdy nemůže najít odpověď. To, co se stalo v minulosti stejně nemůžete změnit a vyčítání vždy bude vypadat jako zoufalé gesto, kterým se snažíte na toho druhého svalit vinu. Nelze se potom divit, že tomu budou odpovídat jeho/její reakce.
6. Hádku uzavřete.
Možná jste i vy okoukali od své matky (ženy totiž tento komunikační faul používají častěji) taktiku, kdy se v určitém bodě hádky stáhnete do sebe a odmítáte dál komunikovat. Psychologové takovou reakci popisují nejčastěji jako obranné gesto, kterým chce komunikátor vyrazit protivníkovi zbraně z ruky. Protože ten potom může mít jakékoli argumenty a přesto se jejich efekt rovná mluvení do zdi. Uvědomte si však, že taktikou mlčení netrestáte jen toho druhého, ale především sami sebe. Neukončená hádka a pocit nedořešeného problému ve vás zůstane, ale zatímco při hádce zůstává zodpovědnost na vás obou, pokud střihnete komunikaci celý balvan zodpovědnosti se přesouvá pouze na vaše bedra. A najednou jste vy v roli hatiče, který znemožnil rozumnou komunikaci.
napsal/a: pavel_75 15:41 Link
