12.Říjen 2008,17:30
Chci, aby čas letěl tak rychle, abych musel všechnu svojí pozornost soustředit na to, co mi právě probíhá před očima. Nebo alespoň tak rychle, aby z minulosti vystupovaly jen krásné vzpomínky.
Mám v sobě stále kousek minulosti. Ten kousek není významný svou váhou, ani rozměry, nedá se nahmatat a přitom je tak důležitý. Stále mi připomíná, že ještě nedávno jsem chtěl, aby čas stál. Pak přišlo období, kdyz jsem chtěl spoustu změn. Nepřišly. Z nutnosti zbavit se naléhavého pocitu bolesti, která se dostavovala každou minutu, jsme se já, i Ty, rozhodli učinit to jediné správné. Alespoň v tu chvíli.
Přes tu tlustou čáru, která nás dělí ale propadl ten kousek, který mám stále sobě. Nejdřív jemně lechtal a připomínal to krásné. Ráno na koleji, Hradčany, Karlův Most, Kampu, zámecké schody a to, jak jsem Tě na nich chtěl nést, tvůj úsměv a moje krásně modrozelené tričko. Od tebe. Ale jak mi všechno začalo docházet, jeho konce se stávaly stále ostřejšími a bodaly. Připomínaly, že se to už nebude opakovat, že mi Student Agency už nedaruje jako pozornost noviny, v kterých uvidím všude jen souvětí: "Všechno je mi fuk, hlavně když mám Tebe." Že už nebude žádná masáž, ani hádka, po které bysme se usmířili. Nezlepšuje se to, je to jen horší.
Proto žádám, aby čas začal neprodleně utíkat tak rychle, jak jen ten kousek, co ve mě snad dokonce roste, stačí uhlodávat části mojí současnosti. Neznám důvod běhu věcí, které se staly. Jen vím, jaké důsledky jsou s tím vším spojeny. Vím, že mě každý konktakt s tebou zraňuje a je mi líto, že se mu budu muset nejšpíš vyhýbat. Ať se něco radikálně změní, ať se ten kousek vytratí, nebo zapadne do kousku, který možná nosíš v sobě Ty, nebo ať mám ztrátu paměti. Chci to nejlepší. Pro Tebe i pro sebe. Až zase bude čas, až se z toho kousku stane šíp, který doletí až k tobě, potom třeba budu chtít všechno vrátit. Ale teď bych uvítal změnu rychlosti času. Nasazuju si brýle a můj pás je zapnutý, nenasedej ke spolujezdci. Ani na zadní sedačku. Odjíždím, tam, kde bude bolest nahrazena radostí z toho, že mám spoustu snů, které si můžu splnit. Bolí to. Vzpomínat i myslet, jaké to bude bez Tebe.