Poslední cesta k domovu
Vracím se domů z cesty předlouhé
plné útrap, též i překážek.
To procházel jsem svým životem,
a často myslel na útěk.
Utéct ze života navždycky,
často bylo mým tajným snem.
Vše viděl jsem moc tragicky,
spjat pevně byl jsem s domovem.
Krásnou chýši se zahrádkou,
daleko od lidí ukrytou.
Těším se již na svůj domek,
s cestičkou hustě zarostlou.
Malou chatrč mechem porostlou,
co mezi poli v dáli vidět jest.
Ona je mou krásnou vzpomínkou.
Cestu k ní nemohu si splést.
Však náhle jako mihotavý přelud,
domek z obzoru se ztratil hned.
Světlo silnější slunce záře,
a ze srdce navždy led. MH
09.05.2007 20:26:55, lu-ca
Moc krásné! Zvláště první a druhá sloka se mi moc líbí, často mívám stejný pocit, moc pěkné fakt