Sonet pro ideál

Tlukot srdce slyšet jest,

a pocit u něj hřejivý.

Ta krása, ten úžas

ten pocit v krku dusivý.

Pohledem na ni ztrácím dech,

v kolenou pak cítím třes.

Čas v tu chvíli kolem stojí,

vše bych jí teď k nohám snes.

V očích hlubších oceánu,

topím se a zmírám.

Má-li to být konec můj,

pak nic nenamítám,

neb v té kráse zemříti,

byl by krásný konec za žitím.

Tmavé vlasy, saténu lesk,

a úsměv krásný jako rozbřesk,

jenž teplo v srdci mém šíří

a jako vítr s myšlenkami víří.

Míchá jimi tam – sem – tam,

je to pravda či jen klam?

Zmatek v mysli,

však v srdci klid.

Již vím co chci,

chci jen s ní být.

Věrným přítelem, oporou i láskou,

byl bych pro ni,

i jen pro krátkou chvíli s tou kráskou.

Tak pohlédni do mých očí,

vždyť svět se semnou točí,

od lásky k tobě čím dál víc

a v mysli jen tebe, víc už nic.

Já …víš já…. mám tě rád…. _MH