Stojím tu sám,

jen já, mrtvé nic.

Svět je šátku rub,

já jsem jeho líc.

Figura červená,

sama v modrém poli.

Prázdnota v srdci,

jen hlava co bolí.

Jsem hráčem bez karet,

který poker chce hrát.

Jsem jako pes před domem,

jenž musí na mrazu stát.

Jsem starou kytarou,

na které struny napnout již nejde.

Jen dveře mé čekají,

že někdo vejde.

Já však už nečekám.

Jsem jen stromem v lese.

Mravenec co mezi sršni

svůj úděl si nese.

Ta bolest v týlu,

je jak skřípání strun.

Na bedrech tíha,

snad několik tun.

Kolena třesou se,

a mysl pálí.

Všechna tíha světa

se teď na mne valí.

Není co říct

a není proč dýchat.

Svou hudbu života,

nechci již slýchat.