Každý člověk má svůj pohled na svět. Tento je vytvořen seskládáním nepřeberného množství důsledků činů minulých. Je to vlastně souhrn jeho dosavadního života se vším všudy. Ať už jeho zážitků z dětství, nebo jeho hlubokých životních zkušeností. Vše má vliv na budoucnost a takový jaký jsem dnes již zítra nebudu. Neustále se vyvíjíme. Jsme jako stromy. Neustále rosteme dokud nás smrt neskácí. Ale mezi námi a stromy je jeden velký rozdíl, neb ony rostou fyzicky, ovšem člověk roste psychicky.

Roste jeho schopnost sledovat Podstatu. Co to Podstata je? Je to těžko definovatelné. Můžu o ní psát celé hodiny a přece ji nepopíšu celou. Ale pokusím se vám to alespoň nastínit. Jistá malinkatá část Podstaty by se dala označit jako společná část pohledu na svět všech lidí na světě. Ať už jsou to jihoafričtí domorodci, nebo tibetští mnichové, nebo vy nebo já. Prostě kdokoliv. Zbytek Podstaty tvoří samostatné jedinečné části pohledů na svět také všech lidí. Jsou to soubory uznávaných hodnot a idejí. Jsou to důsledky jejich snů, jejich víry, nebo i jejich tužeb. Podstatu nemůžeme poznat nikdy celou, ba ani malou část, protože,jak už jste asi pochopili, museli bychom znát všechny lidi na světě. Ale to není účelem. Stačí jen abychom se snažili poznat z ní alespoň o trochu více.

Většina lidí jde tupě jak stádo buvolů sami za svým osudem, znajíce jen tu všem známou malinkou část podstaty a tu trochu odlišnosti sebe od ostatních. Nezajímají se o ten zbytek. O tu gigantickou část lidského vědění. Poněvadž kdyby znali aspoň kousek navíc, zastavili by se a začali by snad i více přemýšlet.

V čem spočívá poznávání Podstaty? Je to prosté. Chce to jen přemýšlet. Přemýšlet nejdříve o lidech se kterými se znáte. Přemýšlejte nad vším i nad těmi nejmenšími maličkostmi. Časem poznáte, že čím více znáte ostatní tím více se odhaluje něco ve vás. Něco co se vám zdá známé a při tom tak zvláštní. To odhalujete ještě nepoznanou část sami sebe a zároveň objevujete další části Podstaty. Váš úhel pohledu na svět je stále větší a větší. Nelze nikdy dojít konce. Ale přestanete-li přemýšlet přestane se úhel rozšiřovat, ba co více se začne postupně zužovat a z vás se začnou zase pomalu stávat oni buvoli ve stádu.

Vyvstává zde další otázka. K čemu to všechno? Čím více budete znát ostatní lidi tím více si budete uvědomovat důsledky svých činů a o tolik se změní vaše jednání,dle mého, k lepšímu. Možná si budete více uvědomovat to, že ať už se rozhodnete jakkoliv a uděláte cokoliv, vždy tu budou dvě skupiny lidí. Jedna bude ta, které to ublížilo a druhá ta, které to prospělo. Bude už jen a jen na vás ve které skupině bude více lidí.