Poslední cesta k domovu

Vracím se domů z cesty předlouhé

plné útrap, též i překážek.

To procházel jsem svým životem,

a často myslel na útěk.

Utéct ze života navždycky,

často bylo mým tajným snem.

Vše viděl jsem moc tragicky,

spjat pevně byl jsem s domovem.

Krásnou chýši se zahrádkou,

daleko od lidí ukrytou.

Těším se již na svůj domek,

s cestičkou hustě zarostlou.

Malou chatrč mechem porostlou,

co mezi poli v dáli vidět jest.

Ona je mou krásnou vzpomínkou.

Cestu k ní nemohu si splést.

Však náhle jako mihotavý přelud,

domek z obzoru se ztratil hned.

Světlo silnější slunce záře,

a ze srdce navždy led. _MH