Sonet pro ideál
Tlukot srdce slyšet jest,
a pocit u něj hřejivý.
Ta krása, ten úžas
ten pocit v krku dusivý.
Pohledem na ni ztrácím dech,
v kolenou pak cítím třes.
Čas v tu chvíli kolem stojí,
vše bych jí teď k nohám snes.
V očích hlubších oceánu,
topím se a zmírám.
Má-li to být konec můj,
pak nic nenamítám,
neb v té kráse zemříti,
byl by krásný konec za žitím.
Tmavé vlasy, saténu lesk,
a úsměv krásný jako rozbřesk,
jenž teplo v srdci mém šíří
a jako vítr s myšlenkami víří.
Míchá jimi tam – sem – tam,
je to pravda či jen klam?
Zmatek v mysli,
však v srdci klid.
Již vím co chci,
chci jen s ní být.
Věrným přítelem, oporou i láskou,
byl bych pro ni,
i jen pro krátkou chvíli s tou kráskou.
Tak pohlédni do mých očí,
vždyť svět se semnou točí,
od lásky k tobě čím dál víc
a v mysli jen tebe, víc už nic.
Já …víš já…. mám tě rád…. MH
10.05.2007 16:47:53, mysule
věřím ,že při psaní této básně mnoho slz ukáplo,jelikož prožité básně sou mnohdy nejlepší..jelikož vím jaké to je podobnou báseň psát.