16.Květen 2007,10:13

letos jsou to už 2 roky co pobývám na místě jež so vznešeně říká domov mládeše ale je to prostě jen obyčejný ústav lidově nazýván intremKdyž jsem tam poprvé přijela byla jsem viděšená k smrti a dokonce jsem tam zabloudila,naštěstí mi pomohl jeden kluk a já si řekla že to zvládnu,a zvládla jsem to.Ten první rok když jsem byla zároveň v prváku na soš veterinární v čb byl asi nejlepší v mém životě.Našla jsem si tam nejlepší kamarádku prostě suprovou holku mojí Vlaštovku.Pomohla mi se stát sama sebou a více si věřit.Jo a taky mě děsně skazila.jsem jeji lepší/horší polovička a ona je zas mojí.Jsem totiž děsně drzá a dovoluji si prý na starší a větší ,jenže on nikdo menší než já z mých přátel neníLetos ale Míša už na ústavu není,bohužel mě musela opustit jak ze školy tak z intru a ráj se změnil v realitu ale co se dá dělat.Podle vychny je celý náš pokoj jiný protože žijeme pro sebe,lidi jsou prostě divný a nechápavý ale MI ZŮSTANEME SVÝ a vychovatelka si můpže jít trhnout protézou

 
vložil: t.h.e.r.e.s.i.s
Permalink ¤ 1 komentářů
13.Květen 2007,09:04
Přátelství,tohle už tu bylo mockrát.Co pro koho znamená tohle slovo? Tenhle stav mezi dvěma a více lidmi…Pro mě to je hodně,jde o něco co nelze koupit a ani snadno najít.Jsou lidi co mají přátelé už od školky tzv.nerozlučné dvojice či skupiny,ale to není můj případ.Sice jsem chodila na základku s lidma ze školky ale jak se ukázalo přátelé to nebyli.Dokázali vám vrazit dýku do zad a ještě se tomu od srdce zasmáli.Takže se vrátím k původní otázce.Pro mě je velice důležité a myslím že s klidným srdcem můžu říct že přátel těch pravých mám asi tolik kolik mám prstů na jedné ruce možná ještě míń,pak mám ale taky pár dobrých kamarádů které bych také za nic na světě nevyměnila,protože pro mě tihle lidičkové znamenají hrozně moc,jsou důležitou součástí mého života,kdybych je neměla nevím co by semnou bylo.A pak je tu ta poslední kategorie a to jsou známí,tam řadím většinou bývalé spolužáky ze základky ,jsou to lidé se kterými jsem něco zažila dobré i zlé ,obojí stejnou měrou i když to zlé pak možná trochu vedlo,to je ale už minulost která je snad za mnou,a také tam je většina mých nynějších spolužáků z veteriny s těma jsem toho ještě moc nezažila ale nijak si nepřekážíme,sice spolu kecáme ale nemáme nic co by nás dávalo moc dohromady,přesto je mám v celku ráda,spojuje nás láska ke zvířatům a společné zážitky s učiteli… Takže otázka zní? Co pro lidi znamenají jejich přátelé?
 
vložil: t.h.e.r.e.s.i.s
Permalink ¤ 0 komentářů
12.Květen 2007,23:33
Poslední dobou se toho stalo tolik že jsem z toho až snad nešťastná.Našla jsem si sice přítele ale to jen způsobilo ještě větší zmatek v mojí hlavě.Jeho jméno tu zveřejňovat nebudu ale stačí říct že se ke mě už na pohled vůbec nehodí.On je metalista o rok starší než jsem já.Už na první pohled je poznat že to není kluk se kterým by se dalo zahrávat.Dnes už vím že to co se o něm říkalo je pravda,slyšela jsem že je nebezpečný rváč ale já si ráda hraju z ohněm jak bylo poznamenáno a tak se pálím.Bolí to ale jak to zastavit?Nikdy by mi vědomě neublížil ,vím že mě má dost rád a že toho o něm vím dost.Jsou v něm 2 rozdílný části,jednu mám ráda je to hodný pozorný a skvělý kluk co mě miluje ale ta druhá polovina jeho já mě děsí.Alkoholik co kouří minimalně krabku denně,syn Erroru ze staré party,rváč a kluk co si zahrává s nebezpečím.Tuhle část jsem znala jen z vyprávění ale když jsem jí poznala byl to hrozný šok,jsem prostě děsně hloupá a věřím v dobro ale co teď? jak zastavit lavinu do který se řítím?pak je tu můj senza kamarád který je stejný hravý blázen jako já takový můj přítel ale stojí malý úlet za ztrátu kamaráda? asi ne ...jak to vyřešit? co mám vlastně dělat, jak ukončit vztah ve kterým jsem jak v pasti a ze který ho chci i nechci uniknout?Na začátku jsem byla šťastná a měla ho dost ráda,proto jaký zdánlivě byl ale dnes už zbyl jen smutek a neopětovaný cit z mé strany,který není vůči němu vůbec fér,tak babo raď….
 
vložil: t.h.e.r.e.s.i.s
Permalink ¤ 0 komentářů