Proč tahle otázka mi táhne hlavou,proč to píšu,proč se chci trochu vyzpovídat.Proč věřím až moc.Proč existuje zrada.Proč i přítel opustí.Proč ti jež znají pravdu začnou věřit lžím.<br>

Mám pocit jako když mi někdo vrazil dýku do srdce a prudce ji vytrhl.Chce se mi brečet ale nemůžu,protože to najednou nejde.

Furt jen přemýšlím a nechápu co se stalo.Zatraceně proč vždy vše udělám chybu?Co se mnou je?Kdo mě zná ví že pár věcí bez citu nedokážu,a to co sem se na sebe dozvěděla mě bolí ještě víc že to řekl někdo kdo mě zná až moc dobře.Ví o každý mí slabosti o každý důležitý věci a přesto zradí..Mít tak u sebe ostrý nůž,jediný po čem toužím je přestat cítit,zapomenout,umřít.Proč pikám za to že sem poprvé radši ublížila někomu jinému než abych to odnesla já.Což se nakonec přeci jen stalo.Spadla sem do toho,takže vítej zpátky mé milé druhé já.Bojím se kdo to odnese.Snad jen já.Láska co je to láska?je velký rozdíl v zamilovanosti to se děje snadno a mě se to stalo.Zaměnila sem to za milovat.jenže sem se zmílila.Radši sem to ukončila než by to bylo horší.přesto sem ta špatná.Dobře možná sem ta zlá hnusná mrcha,wau zní to krásně.Možná sem nevyrovnaná a nevím co chci i to může být pravda.proč ne,sem mladá,děje se toho dost.Nikdo nemá život lehký ale proč mi ho musí lidi,kterým do toho nic není ještě víc ničit? To vážně nemůžu být šťastná?Sebevražda je prý sobecká ale aspoň už mi nikdo neublíží.jenže to u mě nejde,sem srab.Ale zase si říkám byl by konec…všeho.Slabost,ta věc mi tak blízká.Vše moc řeším,ve všem se tak ráda máchám a ráda se lituju.Tuna špatných vlastností,to jsem já.někdy si říkám jestli mám i dobrý.kdo ví.Já je nevidím.vše skončí tak že zase ublížím.nebyl by čas to zkončit.Sedím tu a vedle mě je bohužel tupá dýka,jenže tohle bych udělat nemohla.Dýku musím vrátit tak snad někdy příště…