25.Listopad 2007,20:50
Je padlý anděl,
při dopadu na zem si polámala křídla.
Zapadla do nejhlubšího bahna
a první věc, kterou spatřila při otevření očí,
byla temná postava brousící kosu.
Došlo jí kdo to je,
to smrt se stala jejím věrným společníkem.

Cítí bolest, nemůže se nadechnout,
cítí roztříštění srdce na tisíc kousíčků.
Smrt se jen pousmála:
Neboj, nejdu si pro tebe,
ale pro ty jež miluješ.
Tak ztratila smysl žití.

Její tělo se stále hloub bořilo do bahna smutku.
Slyšela skřípavý smích a zvuk brousku.
Pohlédla k nebi, ale nikdo jí nepomohl,
byla na dně, věděla že je konec.
Tak pozvedla své poslední čisté pírko
a naposledy se pousmála
pak sáhla za opasek a vytáhla krásnou dýku.

S její pomocí si rozřízla tepnu
a sledovala unikající život
a konečně našla ztracený klid.
Zavřela oči a naposledy vydechla ta slova:
...Bože neopouštěj mě.
Ale on ji opustil
 
vložil: t.h.e.r.e.s.i.s
Permalink ¤ 1 komentářů
20:49
Krev stéká po kapkách,
na zemi se tvořila kaluž,
srdce pomalu přestávalo bít
a z těla vycházejí poslední výdechy.
Duše nachází svůj klid a vzlétá vzhůru.

Stále má svou podobu,
polodlouhé hnědé vlasy
a ve tváři nešťastné oči.
Její život nebyl šťastný,
byl plný proher, bolesti
a setkání s postavou v černém plášti a kosou.

Teď poprvé ji sama pohlédla do očí
a viděla v ní vlastní minulost,
tu bez přátel, lásky,
ale i místo kde to vše na čas poznala.

Zafoukal ale vítr osudu a svět se zřítil ,
už nemohla dál a teď míří za lepším zítřkem,
tam nahoru a ještě víš.
Postava se pousmála a náhle zmizela.
Duše se naposledy ohlédla a vstoupila do Ráje
 
vložil: t.h.e.r.e.s.i.s
Permalink ¤ 0 komentářů
10:21

Proč tahle otázka mi táhne hlavou,proč to píšu,proč se chci trochu vyzpovídat.Proč věřím až moc.Proč existuje zrada.Proč i přítel opustí.Proč ti jež znají pravdu začnou věřit lžím.<br>

Mám pocit jako když mi někdo vrazil dýku do srdce a prudce ji vytrhl.Chce se mi brečet ale nemůžu,protože to najednou nejde.

Furt jen přemýšlím a nechápu co se stalo.Zatraceně proč vždy vše udělám chybu?Co se mnou je?Kdo mě zná ví že pár věcí bez citu nedokážu,a to co sem se na sebe dozvěděla mě bolí ještě víc že to řekl někdo kdo mě zná až moc dobře.Ví o každý mí slabosti o každý důležitý věci a přesto zradí..Mít tak u sebe ostrý nůž,jediný po čem toužím je přestat cítit,zapomenout,umřít.Proč pikám za to že sem poprvé radši ublížila někomu jinému než abych to odnesla já.Což se nakonec přeci jen stalo.Spadla sem do toho,takže vítej zpátky mé milé druhé já.Bojím se kdo to odnese.Snad jen já.Láska co je to láska?je velký rozdíl v zamilovanosti to se děje snadno a mě se to stalo.Zaměnila sem to za milovat.jenže sem se zmílila.Radši sem to ukončila než by to bylo horší.přesto sem ta špatná.Dobře možná sem ta zlá hnusná mrcha,wau zní to krásně.Možná sem nevyrovnaná a nevím co chci i to může být pravda.proč ne,sem mladá,děje se toho dost.Nikdo nemá život lehký ale proč mi ho musí lidi,kterým do toho nic není ještě víc ničit? To vážně nemůžu být šťastná?Sebevražda je prý sobecká ale aspoň už mi nikdo neublíží.jenže to u mě nejde,sem srab.Ale zase si říkám byl by konec…všeho.Slabost,ta věc mi tak blízká.Vše moc řeším,ve všem se tak ráda máchám a ráda se lituju.Tuna špatných vlastností,to jsem já.někdy si říkám jestli mám i dobrý.kdo ví.Já je nevidím.vše skončí tak že zase ublížím.nebyl by čas to zkončit.Sedím tu a vedle mě je bohužel tupá dýka,jenže tohle bych udělat nemohla.Dýku musím vrátit tak snad někdy příště…

 
vložil: t.h.e.r.e.s.i.s
Permalink ¤ 0 komentářů