Štíhlé tělo se mihlo mlázím ve snaze uniknout lovcům. Její bílá srst splývala se sněhem, ale ten zároveň odhaloval její stopy. Už byla pronásledováním unavená, věděla že nemá jak uniknout, přesto život není snadné vzdát. V její krvi stále bylo dostatekodhodlání přežít. Z ničeho nic  se přední objevili kopyta koně. Prudce zastavila a její zlatý pohled se střetl s modrým.Hleděla do tváře člověka, hlavou se ji mihli vzpomínky, než je ale stačila zachytit byli pryč jak podzimní listí ve větru. Stačil okamžik zaváhání a uslyšela za sebou dupot nohou, věděla že lovci ji dostihli. Rychle se prosmýkla pod břichem koně a čekala kdy ucítí přilétající smrt. Místo toho slyšela zvučný hlas vydávající rozkazy. Nedalo ji to a zastavila se, aby se ohlédla. To co spatřila ji překvapilo. Rytíř na koni zarazil lovce a házel jim měšec s penězi za které ji koupil život. Lovci jen nechápavě vrtěli hlavou ale od muže dostali víc než by dostali za její kožich. Překvapeně pohlédli na vyčkávající vlčici a s pokrčením ramen odcházeli pryč. Jen tón hlasu prozrazoval, že považují muže za cvoka.  Vlčice je provázela ostražitým pohledem a pak se otočila k tomu, jež ji zachránil život.Jejich pohledy se znovu střetli. V tom jeho ze objevil podivný výraz. Jakokdyby měl před sebou milující bytost. Seskočil z koně a pomalu a opatrně k ní udělal pár kroků. Vlčice se přikrčila připravená kdykoliv utéct, ale něco uvnitř jejího srdce ji nutilo zůstat. Její vnitřní já svádělo těžký boj,divokost se svářela s pocitem jež by měl být vlkům cizí. Ona cítila důvěru a měla pocit že ho odněkud zná. Zmateně potřásla hlavou a z hrdla seji vydralo tiché zmatené zakňučení. Chtěla utéct ale jeho hlas ji přikoval na místě:“ Stůj… Prosím Deanarys, copak mě nepoznáváš. „

V hlase člověka zaslechla bolest, naklonila hlavu na stranu a začala si ho prohlížet. Byla přesvědčená že ho vidí poprvé a přesto na něm bylo něco známého, něco co se dotýkalo jejího nitra. Měla pocit že někde hluboko v ní se něco probouzí. Přistoupila o krok k němu, z ničeho nic se jí před očima objevil obraz. Snad vzpomínka zasunutá hluboko v jejím srdci.

Viděla před sebou krásný zámek a postavy vybíhající z něj. Dívku se skoro bílými vlasy a za ní uhánějícího muže.Oba se smáli. Z ničeho nic po dívce skočil a svalil ji na zem.Kouleli po zemi sudy a chovali se jak malé děti. Pak ji políbil a zahleděl se ji do podivně jantarových očí. „MilujuTě Deanarys, vezmi si mě.“ Dívka mu pohlédla do tváře a objala ho rukama kolem krku.“Taky tě miluju a vezmu si tě ráda.“

Podivná vidina náhle zmizela a ona si uvědomila, že ten muž ze sna je ten jež před ní stojí.

Znovu potřásla hlavou a začala ustupovat. Zvířecí pudy se svářili s podivným pocitem uvnitř jejího srdce.

Mladý rytíř si klekl na zem a vztáhl k ní ruce. V očích měl bolest. Stejnou jako ona cítila uvnitř sebe. V jeho pohledu byla bolest ze samoty. Ze ztracení své družky, která dnes stála před ním ve své vlčí podobě a mohla každou chvíli uniknout.

"Deanarys, vzpomeň si. Vzpomeň si na nás. Copak někde uvnitř mě stále nemiluješ? Copak je to za zlo, které mi tě sebralo a změnilo ve vlčici. Pohlédni dovnitř sebe. Miluji Tě, vždycky budu. prosím vzpomeň si. Jen láska mi tě může vrátit."

Jeho hlas se ztratil v šelestu listí.

Zlatavé oči se rozhlédli kolem sebe. I ona znovu zmateně zakňučela. Ten hlas, cítila ho uvnitř srdce.Jako kdyby se dotýkal, něčeho uvnitř ní. Najednou uslyšela zadrnčení tětivy. uskočila stranou, ale šíp nebyl určený jí.

V mladíkově tváři se objevil úžas. Pohlédl na svou hruď , kde spatřil zvětšující se červenou skvrnu. Z lesa se  ozval tichý smích a vzdalující se kroky.

Cítil jak z něj uniká život, chtěl promluvit směrem k vlčici ale nemohl.Padl tváří k zemi a poslední co spatřil, byla bílá srst vlčice a její žluté oči. Oči jeho životní lásky.

V okamžiku, kdy mladík naposledy vydechl, vlčicí projela prudká bolest.I ona padla k zemi, kde se chvíli vzpouzela bolesti. Pak ztratila vědomí. Uteklo spoustu času, než se probrala. Chvěla se zimou a s potížemi se vydrápala na nohy. Pohlédla před sebe, kde spatřila na zemi ležícího mladíka. Vrhla se k němu. Z hrdla ji unikl bolestný sten.objala ho rukama ale cítila už jen ztuhlé tělo.

Nechápala kde se tu vzala, ani kde se tu vzal její druh a proč je mrtví. Natož proč je uprostřed lesa úplně nahá. Ale nic z toho ji nezajímalo, houpala se na patách a objímala mrtvé tělo jejího milého. Její oči hleděli do prázdna. Jen v uších ji znělo vlčí vytí, které se k ní stále přibližovalo.Vyšel měsíc, když nedaleko sebe spatřila svítící oči, hledící na ní. Neměla strach. Vlci kolem ní utvořili kruh a potichu zpívali svoji píseň. Byla tesklivá,vyprávěla o ztracení druha, o životě a smrti. S prvními paprsky slunce se před dvojici postavila velká černá vlčice. zaklonila hlavu a silně zavyla. V celém lese se proudili všichni ptáci a vznesli se k obloze, která na chvíli potemněla. Šum křídel ohlušil svět. Najednou místo dívky znovu stála bílá vlčice a vedle ní šedivý vlk. Oba hleděli na mrtvé tělo mladíka. Vlk se otočil ke své družce. Jeho oči měli zvláštní modrou barvu. Černá vlčice zakňučela a vlci se rozběhli za svou královnou. Osamělý pár vlků si ještě chvíli hleděli do očí a pak se vydali po stopách smečky, kde budou žít navždy spolu....