Krev stéká po kapkách,
na zemi se tvořila kaluž,
srdce pomalu přestávalo bít
a z těla vycházejí poslední výdechy.
Duše nachází svůj klid a vzlétá vzhůru.
Stále má svou podobu,
polodlouhé hnědé vlasy
a ve tváři nešťastné oči.
Její život nebyl šťastný,
byl plný proher, bolesti
a setkání s postavou v černém plášti a kosou.
Teď poprvé ji sama pohlédla do očí
a viděla v ní vlastní minulost,
tu bez přátel, lásky,
ale i místo kde to vše na čas poznala.
Zafoukal ale vítr osudu a svět se zřítil ,
už nemohla dál a teď míří za lepším zítřkem,
tam nahoru a ještě víš.
Postava se pousmála a náhle zmizela.
Duše se naposledy ohlédla a vstoupila do Ráje