Tak tu tak sedím u pc ,poslouchám Nohavicu,tiše si broukám jeho Kometu.
Podle mě je to jeho nejhezčí písnička,když sem jí slyšela poprvé bylo mi čerstvách 15.Protože jsem dostala CD k narozeninám kde zrovna tato píseň byla.Měla sem blbou náladu,poněvač mi jeden kluk který se mi líbíl(dobře myslela sem že ho miluju,jaká naivita a blbost)řekl že sem opravdu hnusná a nikdy mě žádnej kluk nebude mýt rád.Dokažete si vůbec představit co to uděla 15letou psýchou.Docela dost, vlastně si myslím že to je ve mě dodnes.
Dokud se mi kluk nelíbí a mám ho jako kamaráda všechno je v poho.Bavím se sním směju atd,prostě pohodička(vlastně si myslím že mám víc kamarádů než kamarádek...)ale když se mi líbí...,je zle.Nevím o čem se bavit a radši koukám do země.Prostě se tomu říká nulový sebevědomí to je panečku věc.Teď už je to lepší ,na intru sem se naučila bejt happy když na mě Honza promluví.Škoda že se mi už tak moc nelíbí,ale bylo to krásný období.Usínat když ze zdola ke mě doléhala právě Kometa a když mě brali zavojáka a vědět že leží přesně o patro níž...Achjo zitra je silvestr a já budu sedět sama doma s mámou a tátou a jak včera trefně prohodila hrát žolíky.A ktomu mi je za 14dní 18,vážně báječný a já pořád sama.Aspoň že přijede má nej kamarádka Míša Vlaštovka...No jo další má opravdu inteligentní úvaha...