Na tváři cítila jemný větřík. Přes zavřená víčka je hřálo první jarní slunce. Jeho paprsky byly ještě slabé ale o to povzbuzující. Otevřela oči a první co spatřila, bylo malé pasoucí se stádo koní. Tiše hvízdla a od stáda se oddělil krásný velký černý hřebec. Vzpomínala si jako dnes, když se narodil. Její krásný Taitalos.Měl hrdé držení těla. Jeho srst se na slunci leskla jak hladina půlnočního jezera. Svaly se pod kůží vlnily a pohled na něj potěšil každého milovníka těchto ušlechtilých zvířat. Dlouhá hřívá za ním vlála v mírném vánku a nezkrotnost z něj přímo čišela. Milovala ho. Její lásku měli všichni koně. Tři krásné vrané klisny. A mezi nimi jak diamant jedna bílá. Byl na ně zvláštní pohled. Čtyři koně jak půlnoc a jeden bílý jak čerstvě napadaný sníh. Doběhl k ní a sklonil hlavu k jejím dlaním. Lásky plně ho poplácala po krku a vyšvihla se na jeho neosedlaný hřbet. Jednu dlaň zabořila do jeho hřívy a druhou si položila na stehno.Stisknutím kolenou ho pobídla do mírného klusu.Užívala si jízdu. Cítila slunce ve tváři a volnost krásného dne. Po chvíli se před ní objevila dlouhá rovná louka.Stiskla Taitu holeněmi a naklonila se nad krk. Více pobídek nepotřeboval. Jeho štíhlé tělo vystřelilo v před. Žádný kůň nebyl rychlejší. On byl synem větru zrozený pro rychlost. Splynuly v jedno tělo v jednu duši. Jejich srdce byla ve stejném rytmu. Její hnědé vlasy se proplétali s černou hřívou.Tvář zčervenala vzrušením a dech se zadrhával v hrdle. Pak byl najednou konec louky a  oni museli zastavit. V dálce se ozval podivný zvuk. Trhla sebou a najednou měla pocit jako když padá. Když otevřela oči spatřila nad sebou bílou stěnu.Pootočila hlavu a měla vedle sebe malý noční stolek. Ze rtu se jí vydralo tiché zasténání.Zatracený sen…