Tolik let a mám pocit, že se vše vrací, tolik let a nedokážu ukončit svou depresi, tolik let a mám pocit, že by nebyl čas kdy nechci umřít, pocit že jsem bez přátel, bez opory, bez lidského společníka. Království za objetí, za někoho, kdo mě má rád, kdo mi neubliži, kdo mě nezradí. Za někoho kdo tu pro mě je, kdo mi řekne, vše bude dobrý. Protože ono nic dobrého není a nebude, všude kolem je jen temnota a bolest. Žádné světlo, žádná naděje. Co je vlastně naděje, jak to vypadá, jaké to jej i mít. Jaký je pocit někomu věřit. Proč už to neznám. Budem i 30 a mám chuť, že život nemá smysl. Nic nemá smysl. Nemá smysl ráno se nadechnout a vstát vstříc čemu? bolesti, samotě a nekonečnému utrpeni.