Tiše sedí na zemi a zadržuje slzy. Jenže jí to nejde. Myslela by si,že už je všechny vyplakala ale není to pravda. Jejich stále dost. Všude kolem ní vládne temnota a ona nevidí ani malé světélko nebo naději že přijde.Její sen se stal krutou noční můrou. Otevřeli se jí oči a teď čeká telefon, který ji dá buď rozsudek k životu nebo k smrti. V hlavě ji hučí a přes clonu slz nevidí nic. Ale ve tmě by stejně neviděla, není co.Jen krásná růže září nazemi, jenže neznamená naději ale právě ten konec. Jaká ironie osudu že něco co milovala ji ukončilo sny. Po tváři se ji rozlil úsměv. Ne veselý. Slzy přestávají téct a ona si utře tu poslední, Aspoň na pár chvil, než se objeví další příval.Najednou uslyší jak se k ní blíží postava. Ustrne a posečká.Přiblíží se k ní Anděl.Začne se klepat, ale on ji jen vezme za ruku a rozsvítí svíčku. Místnost ozáří bledé světlo, i když jen na chvíli ale snad to pomůže.Jen pár chvil ale i okamžik může být důležitý…