letos jsou to už 2 roky co pobývám na místě jež so vznešeně říká domov mládeše ale je to prostě jen obyčejný ústav lidově nazýván intremKdyž jsem tam poprvé přijela byla jsem viděšená k smrti a dokonce jsem tam zabloudila,naštěstí mi pomohl jeden kluk a já si řekla že to zvládnu,a zvládla jsem to.Ten první rok když jsem byla zároveň v prváku na soš veterinární v čb byl asi nejlepší v mém životě.Našla jsem si tam nejlepší kamarádku prostě suprovou holku mojí Vlaštovku.Pomohla mi se stát sama sebou a více si věřit.Jo a taky mě děsně skazila.jsem jeji lepší/horší polovička a ona je zas mojí.Jsem totiž děsně drzá a dovoluji si prý na starší a větší ,jenže on nikdo menší než já z mých přátel neníLetos ale Míša už na ústavu není,bohužel mě musela opustit jak ze školy tak z intru a ráj se změnil v realitu ale co se dá dělat.Podle vychny je celý náš pokoj jiný protože žijeme pro sebe,lidi jsou prostě divný a nechápavý ale MI ZŮSTANEME SVÝ a vychovatelka si můpže jít trhnout protézou