Konečně mi na intru zbývají dva měsíce, kolik se toho za tu dobu změnilo se nedá ani vyčíslit. Já jsem se změnila a to hodně. Za posledních pár měsíců se můj život otočil o 180 stupňů. V jeden červnový týden mi umřela máma a rozešel se, se mnou přítel. Tedy v opačném pořadí, na tom ale nezáleží. Ztratila jsem důvod k životu, doma se vše změnilo a rozhodněne k lepšímu. Celý můj život byl najednou postaven na hlavu. Já byla sama,bez kluka kterého jsem snad i milovala( ale až příliš pozdě mi došlo co všechno k němu cítím) a bez mámy. Už tu najednou nebyl nikdo, kdo by mě obejmul a utišil bolest v mém nitru. Nikdo kdo by hlídal mé sny a držel nad vodou.Má vlastní mysl se zablokovala proti uvědomění, že máma zemřela a jediný co sem si uvědomila byl rozchod. Přesto něco ve mně se zlomilo, nedokázala jsme přestat brečet a jediný po čem sem toužila byla jeho bezpečná náruč a teplo jež mě v noci hřálo a dávalo pocit bezpečí. Jenže on odešel, neřekl důvod jen že mě nemiluje,že je konec. Jak někdo přestane milovat ze dne na den asi nepochopím. Proč jeden den mi řekl že mě miluje a touží bejt se mnou aby mi druhej den zlomil srdce.  Poslední slova jež mi máma řekla byla že pro jednoho vola tráva nenarostla. Kdybych věděla, že to je to poslední co od ní slyším tak bych ji řekla že má pravdu a že ji mám moc ráda. Řekla bych ji co všechno pro mě znamená. Že ji mám přes všechny neshody děsně ráda. Jenže já to netušila…místo toho jsem se jen pokusila nebrečet a odjela domů. Pak bylo na všechno pozdě. Dodnes mi v hlavě zní slova lékaře:“ Paní Dohnalová dnes v 16:00 zemřela..“ My s tátou přišli jen o hloupých 10min pozdě,kdybychom přišli dřív mohla jsem se rozloučit. Ale já to nestihla, přišla jsem pozdě a mým osudem  bylo nikdy ji už nevidět. Hned jsem psala Vláďovi ale nabídku že přijede jsem odmíltla se slovy že mi pomůže jen pokud mě na místě zabije. Protože bez něj a bez mámy jsem najednou byla prázdná jak rozbitý džber na vodu. Týden jsem se potácela jak ve snu, koukala na mobil a čekala jestli mi zavolá jak se cítím, ale on to neudělal. Byla jsem pro něj zvuk a rány v mém srdci a duši se prohlubovali. Uběhl týden a přišel den pohřbu, myslela jsem si že už ani Vláďu neuvidím ale najednou tam stál, v obleku s mým tátou. Přišla jsem blíž jako ve snách. Čekáte-li Happy end tak ten nenastal. Stál proti mně, ale jeho šedivé oči kdysi tak plné něhy na mě hleděli s chladem a soucitem,jiný cit tam nebyl. Pohřeb jsem přetrpěla a přání soustrasti nevnímala až na slova toho jehož jsem milovala. Ale zas v nich nebylo nic víc než jen lítost.Jak já lítost nenávidím sama trpím sebelítostí ale od jiných se příjmá těžko. Lepší je porozumění., které se nenachází často. Držela jsem se i část posledního rozloučení ale pak sem se sesypala jak domeček z karet, slzy tekly proudem pro život mé mámy a pro jediného tvora, který mě tolikrát držel nad vodou a nechával vybrečet či  mě rozesmál že se mu nikdo nevyrovnal. Jak pozdě jsem si uvědomila co pro mě znamenal. Vlastně mi byl kamarádem, přítelem i druhem v dobrém i zlém. On jediný dokázal vydržet s mou rozháranou osobou a pomalu mě skládal do ucelené a sebevědomé osoby. Byla jsem s ním silnější, sebevědomější a nebála jsem sehledět na svět zpříma. Už mě neděsila minulost plná opovržení ze stran spolužáků,už sem dokázala být jako jiné holky v mém věku, aspoň ve většině věcech. Ale to najednou bylo pryč, zbyli jen otázky, proč já, proč máma…proč seto stalo.Tolik otázek a žádné odpovědi nepřicházeli. Skryla jsme se uvnitř sebe a kopala a kousala kolem sebe jak zraněné zvíře. Jediní tvorové kteří se dostali do mého srdce byli vlčáci a vlci. Jejich moudré oči a bezmezná láska mě nutili vyjít na světlo a i když uběhlo 8 měsíců od dne kdy se vše stalo teprve dnes se vracím k životu jaký byl. Sice bez mámy a Vláďi“Tifa“ ale žiju a jdu dál. Kdo ví co mě čeká…Třeba má budoucnost nakonec bude růžová a já potkám někoho kdo pochopí co jsem zač. Kdo bude chtít kráčet po mém boku společně s vlčákemjež si pořídím. Kdo se nebude bát mých vlčích přátel a nebude žárlit na mé zvířecí lásky, protože ty nikdy nezradili jako člověk…..