Podle všeho neexistují žádné univerzálně platné zákony civilizačního vývoje společnosti, které by platily po všechna období dějin. V první řadě bychom byli nuceni předpokládat, že dějiny někam směřují, a to k nějakému cíli. Přes jistý směr vývoje, není zřejmé, zda je tento směr směrem "správným" (pokud bychom však chtěli užít tohoto nešťastného slova). Přisuzovat určitý stupeň kvality vývoji, znamená subjektivně hodnotit a subjektivní hodnocení zůstane vždy jen subjektivním hodnocením bez univerzální platnosti či vědecké hodnoty.
Každé subjektivní hodnocení s univerzálními aspiracemi je nebezpečný blud , tím spíš, pokouší-li se jej jedinci uplatnit coby společenský zákon, který je nutno uvést do praxe. Většinou tito jedinci spatřují logiku ve vývoji co se týče vědy a industrializace společnosti, načež tento vývoj hodnotí jako pozitivní a vizionářsky předjímají brzký "ráj na zemi", v drtivé většině v podobě beztřídní společnosti. Avšak i tento pohled je již minulostí, ukázal se klamným, stejně jako optimismus o všeobecném přijetí liberální demokracie a tím pádem  tvrzení  konce dějin, které byly údajně dialekticky poháněny konflikty. Další sociální teorie, že se nacházíme ve střetu civilizací, se jeví jako zatím nejpravdivější. S tímto souvisí také překvapivá erupce náboženského cítění všech možných druhů, které poskytuje lidem možnost pocitu totožnosti s civilizací uznávající obdobné hodnoty . Podle optimistů prvního druhu, by současná obroda náboženského cítění byla něčím nelogickým. Znamenala by návrat do dětství společnosti. Návrat model skutečně znamená popření logiky vývoje, který nám byl podsouván ve dvacátém století a dost možná popření jakékoli logiky dějin, ve smyslu spění k nějakému vyústění, pomineme-li  to posmrtné. V každém případě je důkazem nemožnosti vykládat si dějiny jako sled univerzálně platných zákonů vývoje společnosti. Nelze tedy o vývoji společnosti říci nic, co by mělo nějakou všeobecnou hodnotu. Lze pouze subjektivně hodnotit, a to jen na základě vlastní zkušennosti, protože pro nás nemohou být absolutně věrohodné ani historické prameny.
 Co říci o současnosti?  Je poháněna hamižností neznající meze. Pár jedinců chce naplnit své kapsy a jsou ochotni toho docílit, ačkoli to bude znamenat světovou ekonomickou recesi. To je jediný logický poznatek z dnešního výčtu. Na zákonitost lidské nenasytnosti se dá vsadit krk...