Natažen,s očima upřenýma  na bílý strop a letmým úsměvem na tváři,ležel v lázni.Na druhém břehu stály přesýpací hodiny.Písek pozvolna propadal zdířkou,voda chladla.Myšlenky mu plnily hlavu,ale byly to spíš pocity zadostiučinění.Nad loktem ho škrtil cár látky a jen nepatrně pálilo zápěstí.Je tedy vítězem,......ale v jistém směru i poraženým.To jej však vzhledem k okamžiku netrápilo.Bílý strop jakoby padal na jeho hruď.Ne,neměl strach,snad jen z nedostatečného docenění jeho činů,jenže v tomto případě se o něčem takovém nedalo ani uvažovat.Květy ambry se lehounce pohupovaly po začervenalé hladině,On přivíral oči,jakýkoli nepříjemný pocit byl ta tam a vše kolem šumělo jak bystřina v nerovném korytě.
Ještě než poslední kapky jak mořská purpurová sůl doladily odstín  již vychladlé lázně,uvědomil  si ,že odchází krom něho také  poslední záchvěv elegance.Ano,byl konec......Co dál? Už jen honba za nevkusnou okázalostí a prolévání krve bez špetky zábran.......Vrchní část hodin vydala poslední zrnko písku,v rudé lázni bezvládně leželo pěstěné tělo a vedle v místnosti se skvěla hromada svitků..........

Anděl na Zem padl,
již nešlo to tak dál.
Marně zkoušel létat
a dost vratce stál.

Pár omylů trapných,
je chudák bez rodiny.
Všichni se jej zřekli,
pyká za své viny.

Tlachal,neznal míru,
chválil lidstvo,Zem,
Bůh ucpaje si uši,
pravil:"čert tě vem."

 Zašlapán je v blátě,
v peřinách je peří.
Tělem musel prozřít,
trhán lačnou zvěří.(lidmi)

Tu Mefisto je pánem,
ač bez žezla,přec vládce.
Dirigentem sporů,
s prsty v každé hádce.

Bůh jen paběrkuje,
sleduje svůj cíl.
Mefisto-klam směje se,
žádný základ,jíl........
Ruku samý prsten má,
podáš-li svou,klesáš.
Obrovským je mamonem,
přec vyšší moci díl......

Byl poslední den měsíce září.Žádný výjimečný den,jen ten  poslední před nástupem do základní vojenské služby.Seděl jsem v obývacím pokoji,vedle v kuchyni smažila máti řízky,nezbytnou to součást inventáře každého odvedence.Poslouchal jsem výklad zkušeného kamaráda,navrátilce z tuhého výcviku parašutistů a nabýval dojmu,že vojenský život není pro mně.Byl jsem relativně klidný.Po pár hodinách jsem vyhodil kamaráda,měl vždy potíže rozpoznat  čas konce návštěvy,o to však menší s mou nezdvořilostí.....Ne,nebylo to nic zvláštního,vyhazoval jsem ho při každé jeho návštěvě a nebyl jsem sám.Jak se říká:"moudrému napověz....."
Po jeho vyprávění mi nedalo moc práce dojít k jedinému možnému projevu vzdoru.Abych řekl pravdu,nikdy jsem nebyl člověk,který by měl potřebu s něčím bojovat,tím spíš když je to zbytečné.Tentokrát však bylo rozhodnuto........Vyholil jsem si na hlavě kohouta,kterého by mi záviděl snad i nejeden člen Exploited.
Maminka plakala,tatínek za hlavu se chytal,leč stalo se a jak známo je,pozdě Bycha honiti.
Sbalil jsem své řízky,pár dalších věcí a časně z rána vyrazil na vlak.Můj zbrusu nový kokrhel měl úspěch.Nebylo existence,jež by se neotočila.Dost možná své udělaly rozervané hadry,neboť by byl nerozum jet na vojnu ve svátečních.Můj účes a potrhané hadry však zapříčinily,že nikdo nestál u vlaku,nemával mi,neutíral si slzy,nedával mi pusu,neboť všichni odmítali mít cokoliv s trhanem.A tak jsem započal onen zbytečný rok v osamocení a v osamocení jsem jej i prožil.
Pět hodin cesty udělá své.Při každé delší přestávce byl ztrestán lahvový ležák a bylo jich nejméně deset.Když jsme pak opouštěli vlak,náš krok byl značně vratký,protože jak je známo,v nouzi poznáš přítele a nuzných nás bylo  mnoho.
Jako exot jsem vešel do kasáren,ale nebyl  jsem sám a za několik hodin  už nebylo ani rozdílů.
Vzpomínám na řadu židliček,za opěrákem občasně chlapík,občasně žena.Někteří si sedali,ženy se jich někdy i ptali, jak to chtějí,ale je třeba říci,že dotyční byli značně umírnění ve stylu účesu.
Mě se nikdo neptal a než bych vydal hlásku,už v prostředku mé hlavy zela lajna a ta tam byl kokrhel.
A tak byl konec mému jednodennímu punkerství.
PUNK´S DEAD

"To nejbanálnější řešení bývá obvykle správné."
Svět se jeví nevysvětlitelně záhadným.Není prý jednoduchých věcí a každá má svou druhou stránku.Vše je natolik záhadné,že jen "vyvolení" mají možnost se v něm orientovat.Velcí lidé dosahují dříve nebo později uznání jež zasluhují,ať už za svého krátkého života či po něm,čímž se údajně stávají  věčnými.Jejich velikost spočívá právě v umění orientace v onom  záhadně nepřehledném světě.Jsou dva základní druhy  "míry velikosti" .Jedna je okamžitá,čili ta,kterou získáme "velikost" už za svého života"a druhá ta, kterou získáme velikost až po smrti.
 Velikán" spadající do prvé kategorie nic konstruktivního pro lidskou společnost nevytváří,stará se pouze o "přirozený chod lidského života". To znamená,že různými prostředky bojuje proti přelidnění a nežádoucí nepřiměřené populační explozi.
Většinou k její "stabilizaci" používá explozí jiných.Z historie známe množství těchto "hrdinů".Největší z nich jsou pak Ti,kteří se zároveň,jakoby mezi řádky, starají o světový mír.Jsem hlupák a nízký člověk,proto mi není jasné,jak se dá dosáhnout hromadným vražděním a dodávkami zbraní znepřáteleným stranám světového míru.A to je zřejmě ten největší důkaz jejich velikosti,protože jim to jasné je.Inu,velikáni.
Když jsem byl na ZVS,měl jsem možnost spatřit některé z těch vynálezů pro regulaci populace.Dlužno dodat,že lidé kteří přístroje vynalezli,byli opravdu důmyslní a dotáhli své "umění k dokonalosti".S těmito přístroji  pak i průměrný "herec"dokáže sehrát kvalitní tragédii,při níž si nemálo lidí zapláče.
Díky své malosti také nechápu,proč "velikáni" při pomoci před tyranií,odvážejí nerostné bohatství  zachráněné země.....Zřejmě nějaký vyšší cíl.....Nejspíš vnuknutí od boha.
Druhý druh velikánů je pak  bezesporu zaslouženě o svou velikost během svého života ochuzen.Nemohou se s výše zmíněnými "reky" srovnávat,neboť se v nejlepším případě jen a pouze starali o  léčení chorob,zkrášlení světa či potěchu ducha.Mnozí z nich se ani nesnažili být slavní(hlupáci).Zřejmě nechápali širší souvislosti .Ti nejzarytější po právu končili na kříži,mučidlech a jinou zaslouženou  smrtí. Dnes se o nich sice ví,ale užívá se jejich jména jako odstrašujícího příkladu zvůle.
Musím se přiznat,že nejsem dobrý člověk.Obdivuji tyto druhé velikány,ačkoli vím,že by zasluhovali zapomnění.Navíc nedokáži docenit velikosti "mírotvůrců".Jsem paranoidní,protože za všemi "velkými" činy oněch "hrdinů",vidím touhu po moci a penězích,tedy ty nejnižší pohnutky mrzkosti.
JSEM  JEN NÍZKÝ ČLOVĚK.