zdenka7

„Sestričkyyyyy.“ Vyťahoval zapadnuté flaušové ponožky spoza postele. Boli to jeho obľúbené. Zároveň jedinečné, kedže boli jeho spolumenovkyne. Pán sa totiž volal pán Ponožka. Po tom, ako vyšiel z vane už aj tak vlažnej vody a spľasnutých bublieniek, zababušil sa do radiátorom vyhriateho froté župana a rovnako vyhriatych ponožiek. Vzal si svoje hárky papierov, kam sa snažil tvoriť. V jednej ruke horúce kakao a v druhej peračník plný pier a ceruziek, ktoré musel každú chvíľku pristrúhať. Usadil sa do kresla a dýchal cit do  básní. Raz mu cez okno padal jemnučký sneh, inokedy pozoroval motýľa, ktorý odpočíval na jeho podokenici. Lietal.

„Setřičkyyyyyy.“ Táhl zapadnutý flaušový ponožky spoza postele. Byli to jeho oblíbené. Zároveň jediněčné, vždyť byli  spolumenovkyně. Pán se totiž volal pán Ponožka. Po tom, jak vyšel z vaně již hodnou chvíli vlažní vody a splasnutých bubliněk, zababušil se do radiátořem vyhřátého froté župana a rovněž vyhřátých ponožek. Vzal si své hárky papíru, kam se snažil tvořit. V jedné ruce horúci šálek kakaa a v druhé peračník plnej per a ceruzek, které musel každou chvíli přistrouhat. Usadil se do křesla a dýchal cit do básní. Jednou mu přes okno padal jemnučký sníh, jindy pozoroval motýle, jenž spočíval na jeho podokenici. Lítal.

„Sisteeeeeeers.“ Sang, pulling his special and favourite socks from behind of the bed.  His name was Mr. Sock. After he popped out of the bath tub,  now modist water and flatten bubbles,  he bundled up into warm by heating bathrobe and socks. Took sheets of papers where he focused to create. Hot cup of cocoa in one hand, pencase full of pens and pencils in the other. He sharped them. Sat himself inside the sofa and he breath the feelings into his poems. Once the snow was falling through the window, another time the butterfly was resting there. He flew.

Autor zdenka7 27.Září 2010 v 09:53 | Permalink