Mlátil mě manžel i tchýně!!! 01.Říjen 2006
Paní Marta (42) ze severu Čech žila do svých čtyřicátých narozenin obyčejným životem. Vyučila se kuchařkou, vdala se a porodila dceru. Po několika letech nevydařeného manželství se rozvedla a s dcerkou byla dlouhé roky sama. Jako samoživitelka to neměla lehké, ale nikdy si nestěžovala. "Moje dcera Linda byla pro mě vždycky na prvním místě a jsem na ni pyšná. Odmalička byla velmi samostatná. Milovala děti, a tak vystudovala pedagogickou školu. Hned po maturitě odjela pracovat do ciziny. Získala místo v ústavu pro mentálně postižené děti a moc ji to baví. A také si slušně vydělává – v zahraničí je tato zodpovědná práce ohodnocena lépe než u nás!" vysvětluje paní Marta a ukazuje malou, už notně ošoupanou fotografii hezké dívky. Potom pokračuje ve vyprávění: "Po odchodu Lindy jsem se cítila velmi osamělá. Nebyla jsem zvyklá nikam chodit, ani mít partu kamarádek. Když mi nová kolegyně z práce nabídla, abych s ní šla do kina, byla jsem z toho vedle. Nakonec jsem souhlasila a staly se z nás přítelkyně. Chodily jsme spolu pravidelně na různé akce a nakonec jsme jely i k moři do Řecka.
Zamilovala jsem se jako školačka
Bylo to už v říjnu, s velkou slevou, ale moc se nám tam líbilo. Hned na uvítacím večírku si nás vyhlédli dva starší muži, také kamarádi a kolegové. Prý abychom to dali dohromady, alespoň bude větší zábava!" Paní Marta si připadala jako v ráji. Krásná příroda a památky, moře a milá společnost. S oběma sympaťáky nakonec trávily kamarádky nejen příjemné dny na pláži, ale i večery při hudbě a tanci. "Prostě jsem se bláznivě zamilovala!" přiznává Marta a dodává: "Udělala jsem přesně to, co jsem vždycky svojí dceři zakazovala. Bezhlavě jsem následovala muže, o němž jsem vůbec nic nevěděla."
Po návratu z dovolené se Marta setkala se svým Eduardem jen párkrát. To aby domluvili svatbu a přestěhování k němu do rodné vsi. Bydlel téměř na druhém konci republiky, ale vzdálenost nebyla překážkou. Zamilovaná Marta by šla za svým princem klidně na konec světa! "Všechno se odehrálo hrozně rychle. Když na to dnes vzpomínám, nedokážu to vůbec pochopit. Byla jsem jak očarovaná!" říká Marta a kroutí nechápavě hlavou. Během měsíce bylo vše zařízené. Stěhování, svatba i nástup do nového zaměstnání v místním hostinci. Marta stihla pozvat na svatbu i dceru, ale ta se nemohla uvolnit ze zaměstnání.
Nic jsem netušila
"Jeden den jsem přijela spolu se stěhováky a druhý den už byla svatba. Svoji budoucí tchyni a tchána jsem viděla jen chvíli a připadali mi oba velmi milí! Bydleli v krásné vilce se zahradou, horní patro už bylo nachystané pro nás a moje dcera tu měla dokonce vyhrazený pokojíček! Já jsem svůj byteček odevzdala, patřil městu, a starý nábytek vyhodila. Spálila jsem za sebou všechny mosty a vrhla se do nového života," vzpomíná s trochu smutným úsměvem Marta. Začátky v novém bydlišti hodnotí jako idylické: "Nejdřív bylo všechno krásné. Eduard byl milý a trávil se mnou každou volnou chvilku. Pracoval jako zedník ve stavební firmě a práce měl nad hlavu. Jeho rodiče se sice hádali a pomlouvali, ale vydrželi spolu celý život, a tak jsem si říkala, že je to asi v tak dlouhém vztahu normální. Občas se zezdola ozvala rána nebo cinkot skla. Eduard vždy řekl, že jeho máma je nemotorná a vráží do nábytku. A já jsem se s tím spokojila."
Násilí bylo na denním pořádku
"Jenže neuplynulo ani čtvrt roku od svatby a já jsem se nestačila divit. Z idylické rodinky se vyklubali pěkní dravci!" konstatuje Marta a na vysvětlenou dodává: "Staří se rvali jak koně. Tchyně přerazila o tchána koště a on jí za to rozmlátil broušené skleničky. Druhý den ho zamkla do sklepa, prý omylem. Když ho Eduard odtamtud vysvobodil, rozřezal tchán záclony a ještě se pokusil svoji ženu srazit ze schodů. Neuplynul den, kdy by se něco hrozného nestalo. Prosila jsem Eduarda, aby zasáhl. Ale on se jen smál. Prý je to normální, tak co vyšiluju!"
Marta se začala v domě bát a prosila svého muže, aby se někam odstěhovali. On ale neměl pro její obavy pochopení. Na stále častější prosby začal být alergický a manželské spory přerostly v ostré hádky. Vše se ještě zhoršilo poté, co Eduard přišel o práci.
Mlátili mě všichni
"Nebyla to jeho vina, firma prostě nezískala zakázky, a tak propouštěli. Eduard byl skoro nejstarší, proto šel mezi prvními. Prý už nezastane tolik, co mladí kluci..." Manžel paní Marty začal trávil čím dál víc času v hospodě, kde Marta pracovala. Jenže zatímco ona loupala brambory nebo krájela kila cibule na guláš, on se jen opíjel. "Často jsem ho nemohla ani dotáhnout domů, jak byl zpitý pod obraz. Zpočátku jsem ho litovala, že přišel o práci. Ale později mě už štval. Nic si nehledal, jen se litoval a pil!" říká Marta a po chvilce váhání přiznává: "Jednou mi dal v hádce facku a potom už mě mlátil každý den. Když jsem si postěžovala tchyni, dala mi taky facku. Prý nemám být drzá! Z té strašné rodiny jsem utekla, až když mi v hádce zlomil Eduard ruku. Staří na to koukali a smáli se! Bylo to jak z hororu.
V nemocnici mě přemlouvali, ať podám trestní oznámení. Neudělala jsem to, bojím se pomsty. Manžel mi při našem posledním setkání řekl, že jsem ho svým útěkem znemožnila před celou vesnicí. Tvrdil, že je normální, když se lidi perou a mlátí. Ale co se doma uvaří, má se doma i sníst a neříkat to na veřejnosti. S tím já nesouhlasím. Radši už budu žít až do smrti sama, než s takovým násilníkem a jeho pološílenými rodiči!" Nyní bydlí paní Marta díky finanční pomoci dcery v pronajatém bytě. Při focení jsme musely slíbit, že neprozradíme místo Martina pobytu, stále se bojí pomsty agresivní rodiny.
Do budoucna přejeme statečné Martě už jen samé štěstí a klid!
napsal/a: Andysekk 23:59 |
Link
