Muži vs. ženy   13.Září 2006


Věci nejsou tím, čím se zdají na povrchu být, varují moudře Číňané před povrchními soudy. Míváme v podvědomí stereotypy, že ženy jsou křehká a celkově slabší stvoření – zkrátka podle orientálců více "jin". Naproti tomu muži jsou drsní, odvážní a silnější než ženy – více "jang". Všechny jevy ale v sobě mají zárodek opačné polarity – vzpomeňme známou čínskou kruhovou monádu, rozdělenou vlnovkou na dvě stejné poloviny, jedna je černá, druhá bílá. V bílém poli je černá tečka a v tom černém zase bílá. Když nahlédneme pod povrch zdánlivě slabého ženství a zdánlivě silného mužství, bude nám jasné, co ty opačné tečky na tomto prastarém symbolu vyjadřují. Muži jsou totiž uvnitř výrazně jemnější a zranitelnější než ženy! Nemusíme pro slabiny chodit ani hluboko, stačí zabrousit pod trenýrky. Když žena dostane úder míčkem do rozkroku, vyjde z toho jen s malou újmou. Její poklady jsou bezpečně ukryté v nitru těla. Když se podobný incident přihodí muži, bude paralyzován bolestí. Jemný zranitelný "pytlíček" si visí venku, slabý a nechráněný. Půjdeme-li ještě hlouběji, podivíme se, kamže se poděl "tvrdý samec". Spermie – malé, drobné, tekuté, měkké entity s mrňavými ocásky, které se tísní v množství až 325 milionů kousků na 1,5 ml ejakulovaného semene. Navíc mají jepičí život – žijí dva dny, když mají štěstí či tuhý kořínek, tak tři. Srovnáme-li to s ženským vajíčkem, jeví se proti spermii jako monstrózní záležitost. Je silné, žádný jepičí život – holčičky mají všechna svá vajíčka (cca 400) ve vaječnících připravena už od narození. Dozrávají sice až v pubertě, ale život mají dlouhý. Když je vajíčko oplozeno, probíhá v děloze vývoj nového života – jaká síla dát prostor a umožnit vývoj dítěte! Ženské tělo po porodu navíc umí vyrábět potravu, mateřské mléko. Na něco podobného mužské tělo sílu nemá, jakkoli je na povrchu obaleno muskulaturou. Žena také prochází porodem. Zkuste se rozhlédnout kolem sebe a představte si muže, jak by asi snášeli porod – ano, i kamaráda Davida, který když má rýmu nebo horečku 37,2, volá vám, že je to zlé a že už asi umírá, a kolegu Káju, který si před návštěvou zubaře bere týden dovolenou a týden poté ještě o své plombě a utrpení během její instalace nadopován brufeiny hovoří... Jeden případ z tisíce podobných – kamarádka Klaudie čekala se svým přítelem, který byl u porodu, až se dítě obrátí. Situace byla napjatá, hrozil císařský řez, v jednu chvíli se zdálo, že se miminko udusí. Nakonec se holčička v pohodě vydrala na svět. Klaudie popisovala situaci: "Jirka omdlel, zvracel a personál ho musel křísit, a dokonce mu později večer píchnout injekci na uklidnění..." Naproti tomu ona si prý setřela pot z čela, řekla si: "Uf, tak to bychom měli," vzala dítě do náručí a odešla do pokoje, kde se věnovala ryze praktickým záležitostem... Na hysterické scény nebyl čas.
Muž na vzniku nového života neparticipuje moc dlouho a nezažívá přitom nijaké těžkosti, ba naopak. Žena, jejíž fasáda se může jevit křehká, má sílu uvnitř. Dělohu a celý reprodukční systém, který se stará devět měsíců, plus další měsíce dítě živí mlékem.

Proč jsou muži zamlklejší
Mužovo tělo má více svalových, tvrdších buněk, bývá proto zvnějšku odolnější – jang. Naproti tomu ženy mívají více tukových buněk, tuk v sobě ukrývá vodu, proto je jejich tělo měkčí – jin. Kdybychom šli do dávné historie, svalnaté jangové tělo umožňovalo mužům lovit a pohybovat se rychle. Zároveň ale pohyb v neznámém teritoriu vyžadoval trpělivost a hlavně ticho. Za družného štěbetání by toho asi moc neulovili. Naopak ženy, které zůstávaly pospolu ve vesnicích a zabývaly se praktickými záležitostmi, jídlem, dětmi, tu bylo třeba vyřešit to, tu ono – recepty, tkaní látek, léčení a v neposlední řadě drby –, mluvily téměř neustále. Některé sociální vzorce si s sebou neseme dodnes – současná žena vyřkne denně v průměru dvanáct tisíc slov, muž jen pět tisíc. Takže se vlastně není čemu divit, když to v mnoha domácnostech vypadá následovně: Muž přijde z práce, pustí televizor a mlčí, popřípadě utrousí pár stručných výroků. Zatímco žena sáhodlouze vypráví o rozkošných bytech, které se staví tam či onde, o novém koberci do obýváku, sousedovic pudlovi či zradě své kolegyně, muž komentuje její poznatky každých pět minut slovy Hm..., zajímavé..., fakt...? Když budete tedy cítit pocit křivdy, že váš partner náležitě verbálně necení vaše zajímavé postřehy, nezlobte se na něj. Jeho dávka slov byla asi už ten den vyčerpána...
Pravá mozková hemisféra je odpovědná za kreativitu, abstraktní myšlení a emoční funkce. Levá zase za jazykové vyjadřování, čtení a psaní. Corpus callopsum je můstek spojující obě hemisféry. Ženy ho mají silnější. Antropoložka Helen Fisher je přesvědčená, že ženy lépe integrují kreativní a praktické funkce – když se opět podíváme do historie, zjistíme, proč by tomu tak mohlo být. Lovení potravy vyžadovalo stoprocentní zacílení pozornosti na jednu věc. Stopař musel třeba hodiny čekat a být ve střehu. Naproti tomu žena musela svou pozornost tříštit – jedno oko na dětech, druhé na ohni, jedno ucho naslouchá, co se šustí u sousedů, a druhé, jestli už se voda vaří. Všimněte si, jak je pro muže těžké dělat více věcí najednou, zatímco vy zvládnete míchat hrachovku, jíst rohlík, kontrolovat dítěti úkol a ještě mrknout sem tam do sešitku s anglickými slovíčky, muž, když vaří, tak JEN vaří. Když vyrábí poličku, je pro něj těžké s vámi přitom řešit váš nový účes. I mužské oči zabírají svět v širším záběru, zatímco ženiny oči jsou mistry v periferním vidění. Nedávno proběhla v naší ulici zajímavá scéna. Manželé v letech šli naproti dvacetileté zrzce s úžasnýma nohama a dekoltem. Muž rotoval celou hlavou dokola, otočil dokonce i trup. Žena zdánlivě hlavou nepohnula, ale oči vše periferně viděly – zrzku i manželův zálusk na ni. Zčistajasna pán dostal políček, aniž tušil, že byl viděn...

Dva výzkumy v baru
Parta vídeňských psychologů, zabývajících se studiem pohlaví, dělala v jednom baru dva výzkumy. Během prvního se vybaveni kamerami a testy, které podle slin poznají, kdy žena ovuluje, vydali do terénu. Ženy, které ovulovaly, měly na sobě víc sexy modely, odhalená břicha a výstřihy, výraznější make-up. Možná takové nálady sama znáte, ale nedáváte si je do souvislosti s ovulací – někdy na sebe člověk natáhne džíny, vytahané triko a kecky a jde, ovšem někdy se probudíme do nálady se "vyfiknout" a být sexy. Až něco takového zaznamenáte, zkuste pro zajímavost mrknout do kalendáře, příroda je mocná čarodějka...
Druhý výzkum prokázal, že ženy jsou ve vztazích spíš běžkyně na delší trať a sex na jednu noc většinou nevyhledávají. Do baru výzkumníci vyslali sexy jedince typu Ken a Barbie ve svůdném oblečení. Oslovili opačné pohlaví otázkou na tělo: "Ahoj, jsem Tom (nebo Suzy), chceš se mnou mít dnes v noci sex?" Tipněte si, kolik mužů odpovědělo kladně – 75 procent! Zbývajících pětadvacet odmítlo s tím, že by moc rádi, ale někde nablízku je bohužel přítelkyně nebo manželka. Naproti tomu ŽÁDNÁ z žen na návrh sličného mladíka nereflektovala.
Kolikrát se pokoušíme z mužů vylámat odpovědi na pro nás tak jednoduché otázky: "Co cítíš, jak to cítíš, mluv se mnou o tom..." Podobné pro muže vágní hovory je dohánějí k šílenství. Typická odpověď muže, kterého žena nutí k vyjádření nějakého pocitu, je: "Počkej, potřebuji prostor..." Problém jsou pro muže i ženské slzy. Nevědí, jak s nimi naložit, a mnoho žen je využívá k manipulaci – měkčí mužské povahy raději rychle splní požadavky plačící ženy, jen aby už měli od jejích slz pokoj. Pro muže bývá problém i vyjádřit emoce, za čímž může být strach, aby se neprovalila jejich vnitřní jemná a slabá jinová povaha. Kolikrát slyšíme od maminek, které plísní své synky: "To se nestydíš? Kluci přece nebrečí..." To vede jen k neustálému potvrzování, že žijeme v mužském světě. Představme si dobu, kdy se muži a ženy vzájemně objevovali. Muži byli často raněni z boje či lovu a žádný nevydržel krvácet sedm dní za sebou, aniž by zemřel. Ženy to zvládaly v pohodě každý měsíc. Bylo jasné, že ONA je zdrojem života. MAN je jen MAN, ale ona je WO-MAN. Womb je anglicky děloha. Žena – bytost obohacená o dělohu. Americkému mistru čínských terapeutických masáží Seymouru Koblinovi se nejvíce v Česku líbila ženská příjmení. Připadalo mu úžasné, že zatímco pan Novák je jen Novák, paní je Novák-ová. Ova – latinsky vajíčko. Tedy paní Nováková plus navíc zdroj života – vajíčko... Všechny tyto atributy vedly ve starých kulturách k matriarchátu – žena byla uctívána jako bohyně, dárkyně života moudrosti. Ale vraťme se ke starým moudrým Číňanům. Když se jin vyhoupne do extrému, přechází v jang. Možná kdysi nastala doba, kdy ženy muže unavily. Chtěly po nich hodně – vzdát se ticha, svobody toulat se celé dny v divočině a dívat se na hvězdy. Chtěly je mít doma. Primární strach ženy je, že bude opuštěna, primární strach muže, že bude svázán. Muži byli tehdy možná navenek fyzicky silnější, své si začali vydobývat silou. Následkem toho je možná fakt, že už pár století žijeme v mužském světě. Ale opět sáhněme po orientální moudrosti – vše plyne. Principy neustále kolísají. Dnešní emancipační tendence nejsou možná nic jiného, než že se vlna jang zase přehupuje do opačného pólu...
Je fascinující, jak biologické a sociální faktory a instinkty ovlivňují chování obou pohlaví. Stejně důležité však je, že jsme vědomé bytosti a že máme možnost tyto limity překročit. Místo boje mezi pohlavími nastolit harmonii a obnovit posvátný svazek, ve kterém budou protiklady spojeny do vyššího celku. Je to fuška, ale začít se dá hned doma. Místo neustálého stěžování si na opačné pohlaví nastolit respekt, snažit se mít oči i srdce otevřené, učit se jeden od druhého. Je toho tolik! A nezapomeňte – obě pohlaví v sobě mají opačný pól, jak je tomu v jin-jangovém symbolu. Lekce číslo jedna – trénink vzájemného pochopení: Učte svého muže v sobě hledat ženu – naučte ho třeba plakat, vyjádřit emoce, přijmout vaše emoce, být jemný. Naopak vy zkuste ke své ženské části v sobě aktivovat ještě mužskou část vaší bytosti – například mlčení, samotu, logiku, sílu či odvahu k činům. napsal/a: Andysekk 22:28 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář