O černooké Karkulce....

Dneska mi umřel pes, jsem v pochmurné náladě :-(

Pro případné čtenáře tohoto blogu - píšu už ho dost dlouho, takže některé mé názory se radikálně i nevýrazně mění, takže se u toho netvařte překvapeně... Nemám v úmyslu cokoliv mazat, jedná se o mé osobní vnitřní kulturní bohatství. Někdy si sám rád sednu a přečtu kousek těch volovin, které jsem psával. Celé tohle by se dalo shrnout anglickým výrazem Dedicated-now-and-then.. Je to sice trochu delší, ale vícemeně to vystihuje... Něco jako oddaný každou chvíli něčemu jinému, přeberte si dle gusta. Nicméně pracuju na svém ustálení. Je dobré poznávat každou chvíli něco nového, ale v určitých mezích a taky jen v určitých věcech... Pro dnešek asi konec :-)

Kryšot.

Jo, přesně asi tak nějak se ted hodí definovat mou náladu - černá až do morku jejich kostí... Stejně jako svědomí. A já? Jsem zpátky, v černém a opět v češtině... Moje druhá mateřština zůstala zapomenuta v deskách výkladového slovníku anglického jazyka v mojí školní brašně... A můj život? Mnoho změn... v tom bližším zejména... Porostly mi vlasy, což se toho netýká, ale to jen tak pro opravdu vzdálenou představu, jak na tom asi jsem... Pořád ještě vymýšlím příběhy a téměř ve všech se nechávám volně inspirovat skutečnými událostmi... Občas si v nich protiřečím, tak at se někdo nediví :-)

...

    Tenhle příběh je čistě fiktivní a je o teenagerovi jménem John. I on žil běžným pubertálním životem zhruba do svých sedmnácti. Ač velice chytrý, přesto velmi líný, do školy chodíval poněkud pravidelně a prospěchem šel zlatou střední cestou. Nepociťoval žádnou zvláštní povinnost učit se více a svého mimoškolního života si taky nijak zvlášť neužíval. Mnohdy sám pro sebe člověk bez duše. Jeho velkým zájmem bylo malířství - kreslil velice vybraně a setkával se u svých děl s ovací a nadšenou kritikou. Po několika neuspěších s holkama si našel stabilní vztah - o rok mladší holku, jménem Cloe, sportovně založenou, hrající v místní školní lize volejbal. Několik měsíců s ní prožíval zamilovaný vážný vztah a nemohl si stěžovat...
    Konec roku se blížil a John se při jednom večerním mejdanu nečekaně zapletl se svou kamarádkou ze třídy, o něco starší Hailey. Jejich vztah zpočítku vypadal beznadějně a i přes Johnův nesouhlas jej nějaký vnitřní tichý nesouhlas přesvědčil, aby jej nenechal vychladnout. Sám byl ze svého rozhodnutí ještě více rozpolcen a nevěděl, co dělá správně a kudy se vydat. Proto zvolil cesty obě dvě a obě holky měl zavěšené kolem krku...
    ...

    Nový rok byl znenadání pryč a Johnovo svědomí se pohlo. Několik dní přemýšlel o svém vztahu a citech ke dvěma holkám. John nebyl nijak zvlášť citově založený člověk, ale po tom, co se dozvěděl, že se Cloe v opilosti věšela na svého kamaráda ze sousedství, tak se jej opět chopila jeho zapomenutá sestra Žárlivost. Sám věděl, jak silně dokáže uchopit a nepustit. Rozhodl se, že tedy zůstane s Cloe a vztah s Hailey, ač nerad, zatratil.
    ...

    Večer po svém pravidelném sobotním sezení se spřátelenými malíři se rozhodl navštívit svou starou známou, kamarádku Joan. Ani netušil jak nezištně mu ten večer pomůže. Možná spíše pomůže k daleko větší žárlivosti. Zjistil si, že se jeho holka - opilá Cloe toho dajného večera líbala s jeho čerstvým kámošem ze školy. John z toho byl velice vykolejený a nevěděl co si počít. Cítil se velice trapně, možná i poníženě, protože byl snad jediný, kdo to ještě nevěděl. Škoda popisovat jeho mrzkých slov, užitých kolem tohoto tématu při rozhovoru s Joan. O to horší je to, že sám si uvědomoval, jak nemožné je věřit někomu, kdo něco takového provede. Vždy se však pokoušel zachovat si rozum čistý a zdravou dávku soudnosti nezahazovat pryč. Věděl moc dobře, že sám udělal to samé a že musí odpustit...
    Ještě mnoho dní si nechával tyhle myšlenky John v hlavě, až se rozhodl, že si s Cloe promluví. Přes ostych, koktavou mluvu a trapné chvilky se mu podařilo Cloe vylíčit celou situaci. A byl to právě John, který se před třemi měsíci přiznával k nehynoucí lásce bez nevěry, byl to právě ten člověk, který se držel od  hluboké propasti nedůvěry tak daleko, a přece do ní spadl...

John a Cloe spolu už nikdy nepromluvili a přinejmenším jeden z nich toho opravdu lituje.