Jo, přesně asi tak nějak se ted hodí definovat mou náladu - černá až do morku jejich kostí... Stejně jako svědomí. A já? Jsem zpátky, v černém a opět v češtině... Moje druhá mateřština zůstala zapomenuta v deskách výkladového slovníku anglického jazyka v mojí školní brašně... A můj život? Mnoho změn... v tom bližším zejména... Porostly mi vlasy, což se toho netýká, ale to jen tak pro opravdu vzdálenou představu, jak na tom asi jsem... Pořád ještě vymýšlím příběhy a téměř ve všech se nechávám volně inspirovat skutečnými událostmi... Občas si v nich protiřečím, tak at se někdo nediví :-)

...

    Tenhle příběh je čistě fiktivní a je o teenagerovi jménem John. I on žil běžným pubertálním životem zhruba do svých sedmnácti. Ač velice chytrý, přesto velmi líný, do školy chodíval poněkud pravidelně a prospěchem šel zlatou střední cestou. Nepociťoval žádnou zvláštní povinnost učit se více a svého mimoškolního života si taky nijak zvlášť neužíval. Mnohdy sám pro sebe člověk bez duše. Jeho velkým zájmem bylo malířství - kreslil velice vybraně a setkával se u svých děl s ovací a nadšenou kritikou. Po několika neuspěších s holkama si našel stabilní vztah - o rok mladší holku, jménem Cloe, sportovně založenou, hrající v místní školní lize volejbal. Několik měsíců s ní prožíval zamilovaný vážný vztah a nemohl si stěžovat...
    Konec roku se blížil a John se při jednom večerním mejdanu nečekaně zapletl se svou kamarádkou ze třídy, o něco starší Hailey. Jejich vztah zpočítku vypadal beznadějně a i přes Johnův nesouhlas jej nějaký vnitřní tichý nesouhlas přesvědčil, aby jej nenechal vychladnout. Sám byl ze svého rozhodnutí ještě více rozpolcen a nevěděl, co dělá správně a kudy se vydat. Proto zvolil cesty obě dvě a obě holky měl zavěšené kolem krku...
    ...

    Nový rok byl znenadání pryč a Johnovo svědomí se pohlo. Několik dní přemýšlel o svém vztahu a citech ke dvěma holkám. John nebyl nijak zvlášť citově založený člověk, ale po tom, co se dozvěděl, že se Cloe v opilosti věšela na svého kamaráda ze sousedství, tak se jej opět chopila jeho zapomenutá sestra Žárlivost. Sám věděl, jak silně dokáže uchopit a nepustit. Rozhodl se, že tedy zůstane s Cloe a vztah s Hailey, ač nerad, zatratil.
    ...

    Večer po svém pravidelném sobotním sezení se spřátelenými malíři se rozhodl navštívit svou starou známou, kamarádku Joan. Ani netušil jak nezištně mu ten večer pomůže. Možná spíše pomůže k daleko větší žárlivosti. Zjistil si, že se jeho holka - opilá Cloe toho dajného večera líbala s jeho čerstvým kámošem ze školy. John z toho byl velice vykolejený a nevěděl co si počít. Cítil se velice trapně, možná i poníženě, protože byl snad jediný, kdo to ještě nevěděl. Škoda popisovat jeho mrzkých slov, užitých kolem tohoto tématu při rozhovoru s Joan. O to horší je to, že sám si uvědomoval, jak nemožné je věřit někomu, kdo něco takového provede. Vždy se však pokoušel zachovat si rozum čistý a zdravou dávku soudnosti nezahazovat pryč. Věděl moc dobře, že sám udělal to samé a že musí odpustit...
    Ještě mnoho dní si nechával tyhle myšlenky John v hlavě, až se rozhodl, že si s Cloe promluví. Přes ostych, koktavou mluvu a trapné chvilky se mu podařilo Cloe vylíčit celou situaci. A byl to právě John, který se před třemi měsíci přiznával k nehynoucí lásce bez nevěry, byl to právě ten člověk, který se držel od  hluboké propasti nedůvěry tak daleko, a přece do ní spadl...

John a Cloe spolu už nikdy nepromluvili a přinejmenším jeden z nich toho opravdu lituje.

Vloženo: 10.Leden 2009 v 23:25.