O černooké Karkulce....

Jsem si jistý víc, než čímkoli jiným, že to bude znít naprosto kostrbatě a neseřazeně... O nějakou úpravu ani nemám zájem, hážu to tady všechno jak mě to napadne...

Takže...

Abych tak nějak začal...

A chytnul to za správný konec...

Což se mi určitě nepovede...

Dívka, kterou se chystám popisovat je 156 cm vysoká, má botu číslo 37. Momentálně má, což je z prvního článku trochu patrné, fialové vlasy. Původně to měla být tmavě hnědá a nějaký ten náznak tam je, ale fialová je v tom prostě taky  Co bych taky řadil k velkým kladům jsou její hnědozelené oči ... Hezké...

Do téhle holky jsem byl jeden čas paf a furt jsem za ní lozil jak ocas... Ale co no, časy jsou pryč... Od té doby jsme se oba změnili, teda aspoň ona rozhodně k lepšímu... Tím vůbec nechci říct, že by snad byla hrozná, ale teď je to všechno prostě o něčem jiném...

Další věc, která mě napadá, když řeknu její jméno (které si nechám pro sebe) - je výbušnostTeď už je to fajn, ale kdysi se dokázala naštvat kvuli prkotině a za nic na světě se nedala přesvědčit, že nemá pravdu - i když třeba fakt neměla... Teď už se zdá být hodnější

Občas mě teda pekelně sere, když dělá, že všechno ví líp než já - a do toho počítám všechno, můj osobní život nevyjímaje ... Jo, tohle jsou věci, které mě dokážou občast přivést k varu, ale naštvaný na ni nikdy nejsem Ona sama dobře ví, že ji rád provokuju a taky občas štvu, ale mám ji rád, to se musí nechat...

Má svůj humor a někdy ji nechápu, ale nevadí, nějak to vždycky přejdu.. Někdy se směje věcem, které mi nepřijdou směšné nebo nad kterýma bych se max tak jen pousmál...

...ještě pořád po dlouhé době se mi líbí, když se mě dotkne... Docela si neumím představit, že bych ji teď neznal. Asi by mi její způsoby chyběly no Vždyť málokdo se vás po nasměrování na záchod zeptá, jestli tam fakt může jít

A tyhle věci se mi na ní prostě líbí Je mi jedno, co je na ní negativního a čím mě dokáže naštvat, vždyt kdo takový není, každý má nějaké mouchy Beru ji takovou, jaká je a mám ji hodně rád 

Že by to bylo zatím vše?

Tentokrát není černooká a kdyby někdo čekal, že jsem na svých toulkách životem objevil tu pravou červenou, tak určitě ne - je fialová :-) Tenhle článek není nijak zaměřen proti někomu, ani z donucení, ne z úplatku ani vzrostlý z jiných přesvědčovacích metod... Jde jen o to, že na ni občas myslím a už mi asi nestačí myslet a tak píšu...

To bylo k úvodu článku, ať je potenciálním čtenářům jasné, do čeho se to zase opřeli...

A co já? Teď jsem měl prázdniny, ale narozdíl od všech ostatních jsem si to moc neužil, ba vůbec ne... Pátek skýtal šanci oslavit příchod týdenního volna a já toho využil, šel si dát pár zlatých do klubu Picasso na Stodolní  Moc jsem si to tam, pravda, neužil... Přečkal jsem do půlnoci a pak nějak sám oslavil Valentýna. Teda neoslavil. Neslavím ho, jen jsem byl doražen všemi těmi co se v okolí muchlují jak dva protony v urychlovači částic  Ráno mě čekala zkouška s kapelou, ale byl jsem totálně vyřízený a odpadl jsem, ten den jsem to prostě nezvládal. Začla se o mě rovněž pokoušet nějaka debilní choroba, kterou jsem začal v pondělí nazývat angína. Svému tělu ale věřím a vím, že na návštěvu doktora to není... V průběhu týdne se to nějak lepšit nechtělo. Uběhlo to trošku pomaleji než voda a zítra zase škola, takže se mi zas nic nechce... Krom toho jsem znechucen, že jsem nepřečet ani jednu knihu v tomhle týdnu... Ale co už  Inspiraci si musím udržet a ne ji jednorázově načerpat z knihy a pak o ni přijít... A tak by to mělo být se vším - s prachama, se školou... Ale nevadí...

John s Cloe asi opravdu skončili..

Jo a jinak, ted jsem se rozhodl používat emotikony made-in-libimseti...  atd... Druhá část tohoto článku vyjde zanedlouho... S největší pravděpodobností ještě dnes...

Toto bylo zejména o mne, o Johnovi s Cloe (i když bych měl říkat spíš o Johnovi a o Cloe) o nudě, uplynulém týdnu a o Valentýnu, který naprosto za nic nestál.. Část druhá bude zejména O NÍ