Ta cesta nebyla jednoduchá a trvá už víc jak 4 měsíce. Teď už je ale jisté, že do finále zbývá posledních 11 dní. Myslím, že dnes je příhodný den pro to, napsat další z článků a tak nějak si tím urovnat myšlenky. Myslím, že vy i já máme štěstí, že je něco málo po poledni, poslední dobou se mi totiž stává, že s přibývajícím večerem je nálada klesající a myšlenky černý jak noc. Čím dál víc nabývám dojmu, že těch několik posledních dní bude těžší, než cokoliv dalšího v budoucnu. Do mýho slovníku se pomalu vkrádá začarovaný slovíčko NAPOSLEDY a jak se pomalu ukrajuje čas, objevuje se častěji a častěji. Naposledy k babičce, naposledy do kavárny, naposledy.....Brrr, z toho až mrazí.

Ale odhoďme tyhle skleslý slova pro chvíli pryč a buďme pozitivní, přeci jen neumírám, i když z množství loučení mám pocit, že možná ano:)) Vlastně mě čeká ohromný dobrodružství, větší než jsem kdy zažila a než kdy zažilo spousty smrtelníků. New York- San Francisco- Hawai- tohle v moc cestovkách nenajdete a když jo, furt tam pojedete jen na dovolenou, prožít tam pár dní. Já to tam nejedu jen prožít, ale pěkně si tam odžiju jeden celý rok a to už mi nikdo neodpáře.

Už mám KUFR a je to opravdu kufr s velkým K, protože nemá daleko do skříně na kolečkách a vypadá opravdu moc hezky. Pravda, do roztomilosti mu přebývají rozměry, ale myslím, že mi nebude stydno vozit si ho za zády. Ačkoliv se jedná o kufr Ting Ťang Ťong, teda vyrobený kdovíkde v Číně, není to na něm moc poznat. Poznat to bylo na ceně, stál totiž jen 900 kusů koruny a o to míň mě bude bolet až na mě v NY na pásu vybafne na míste oranžovýho krasavce špinavej rozedřenej hnusák, hlavně když v něm zůstane obsah:) Jinak je tak veliký, že při troše dobrý vůle a ohebnosti bych se tam klidně poskládala. Ke kufru je taky potřeba nějaké to zavazadlo na palubu. Paradoxně stálo víc než megakufr, což bude asi tím, že je to Puma, ale nedivila bych se, kdyby oba pieces of my baggage prošly stejnou fabrikou. Já si teda doteď nejsem jistá, jestli splňuje předepsaný rozměry, běhala jsem po krámech totiž dlouho s tím, že tohle je malý a tohle zase velký.....až jsem se na to s radostí vykašlala a vybrala si tašec podle vkusu a běda jak se jim nebude zdát, budu ho bránit vlastním tělem. Po včerejším intimním zážitku, kdy mi bezvadně posloužil jako polštář pod hlavu při cestě z Brna, mezi námi vznikl dojemný vztah a klidně si ho povezu 10 hodin na klíně:)

Omlouvám se, dnes je to nějak bez nápadu a humoru, musím toho ještě moc zařídit a chce se mi do toho asi jako do úklidu šatní skříně. Upřímně doufám, že poslední dny utečou, aniž bych je strávila odpočítáváním do startu, nejsem žádný NASA přeci.

Vy se mějte hezky jak jen to jde a zase někdy tady