Cao Cesko, tak se tu zase po nejake dobe hlasi verna prispevatelka, co se potrebuje trosku vykecat, zel v techto oblastech neni moc komu, tudiz zneuziju sveho blogu a frknu to sem. Proste, jsem tu abych vam povypravela jak jsem se mela na sve 5ti denni dovolene na jihu Kalifornie. Jeste ale nez se do toho pustim, tak by se asi hodilo zminit neco malo o dni, ktery predchazel odjezdu, ponevadz a protoze ten den nebylo nic jinyho nez Den Dikuvzdani alias Thanksgiving Day, coz je nevim proc obrovska slava. Legracni je, ze skoro nikdo z mistnich ani nevi o co jde, jen to berou jako den, kdy se poradne najedi. Ja to teda cirou nahodou vim, a sice tusim roku 1623 podekovali pristehovalci pilgrimove indianum, ze jim pomohli v tezkejch a bolestnejch zacatcich osidlovani tyhle americky pudy. No a podekovali tim zpusobem, ze spolecne povecereli. Nemam jedno tuseni, jestli teda jedli krocana s kasi a sladkejma bramborama, nadivkou, brusinkama a zakoncili to dynovym kolacem...predpokladam ze ne. Tudiz nejaky kulinarsky neznabuh o mnoho let pozdeji usoudil, ze by se melo jist tohle nemastny neslany bezchutny jidlo (ted nemluvim teda o tom kolaci :)) a tak to tady vsichni jedi. Jak rikam, na me to moc nezapusobilo. Krocan je vysuseny velky kure, kase horsi nez z pytliku, sladky brambory...no tak to je vazeni opravdu napovazenou:) Ale my vdecny cechacci dokazeme ocenit teplou veceri, takze nemuzu rict, ze by mi neco na taliri zbylo. Hlavne dopoledne udelala Pavlina bramborovej salat s rizkama, tak si pak vecer jezte tadyto pseudo jidlo, kdyz jste se k obedu nacpali 4ma rizkama:)) Vecere se podavala v dome Ericovy mamky, coz jak uz jsem psala driv a driv je strasne mila pani, ktera se chova jako 50tnice, vypada na 65 a je ji 80...proste neuveritelna. Zucastneni toho vecera byli tito: Pavlina, Eric, babicka, Oli, Sabi, 2 psi a ja. Pred jidlem byla nutna modlitba, coz bylo takovy vtipny, ale nebojte, zachovala jsem kamennou tvar, ne jako kdyz se ve skolach muselo stat minutu ticha:))) Zaverem k tomuto dni bych rekla, ze to jak Monika avizovala, ze se prejim tak, ze se nezvednu od stolu, se nestalo...resp stalo, ale na svedomi to nemel krocan lec prava ceska krme:))

A ted uz pojdme na ten trip. Ja teda nevim, proc si vzdycky vyberu tak blbej cas na psani clanku, jelikoz uz je 11 a ja se porad zoufale snazim dohonit spankovy deficit, co jsem behem dovolene nabrala. Kazdopadne se nedalo svitit a musela jsem si dnes umyt vlasy, ktery uz byly tak mastny, ze skoro ani nesly namocit, takze me ted ceka aspon hodinu schnuti. Na kterou se taky muzu s klidem vyprdnout, ale tak nechme tehle vzdechu a pojdme k veci:) Tudize vylet....v hlavnich rolich:

Barry- 160cm, Honda Accord, cukrovkar, kurak

Monika- ceska, Barryho slecna, kombinace rovnejch a kudrnatejch vlasu, vecna dieta

Chad- 200cm, marihuana, pokulhavajici styl obleceni

Alexandra- Chadova mila, z Chile, vecna modelka

Eva- jakoze ja, paty kolo od vozu...nekdy spis 55ty kolo od vozu:))

Ja, Barry a Monika jsem to teda odpichli ze San Rafaelu ve 4 rano v patek. Diky znacne neduvere v ridicovo umeni jsem se snazila udrzet pri vedomi, abych neprosvihla neco vyjimecneho, jako napr. smrt:)) To se mi tak nejak darilo, nepocitam-li jednu hodinu, kdy se mi tak nejak samy zavrely oci. Ani si nepamatuju nejakou historku z cesty, takze se asi nic moc nedelo. Do Ontaria, mista, kde bydli Barryho teta jsem dorazili v 10, ackoliv nam GPS do posledniho chvile hlasila ze tam nebudou driv jak pul hodky pred dvanactou. Nutno podotknout, ze Barry to poznal, az kdyz jsme zastavili div ne u baraku, jelikoz v pousti mezi kaktusama to asi neni jen tak rozeznat, kde kdo bydli. V baraku byla teta a strejda a bratranci a sestrenice a jejich partneri a jejich deti, ktery ani vlastne tak moc jejich nebyly a pak jeste netere a psi a proste kupa lidi, ktery jsem teda nemela jedinou chut poznat, ale nedalo se svitit. Takze jako vzdycky: Eva, z Cesky Republiky...no, presne jako Monika...Dobra anglictina? Tak dekuju, ale to si nemyslim...Au-Pair. Aha, vy nevite co to je...Uz 3 mesice...po roce domu noo...pres agenturu...moje rodina tady je napul ceska...dvojcata, v lednu 3 roky....bla bla blaaa. Jediny co se vzdycky zmeni je casovej udaj jak dlouho tu jsem, jinak to mam nacviceny brilantne. Takze kdyz jsme si vymenili nekolik vet zdvorile konverzace, zase jsme to tam na chvilku opustili a vydali se na nakupy. Co mozna asi nevite je, ze po dni dikuvzdani je Cerny patek, kdy jsou na vsechno strasny slevy a tak jsme taky chteli neco malo ukoristit. No nejblizsi obchodak v ty pustine byl pul hodiny cesty a kdyz jsme tam konecne dorazili, zjistili jsem ze se asi az tak o pustinu nejedna, pokud teda neni obchodak v Ontariu celosvetove vyhlasenej a neprijelo ten den cely USA. Lidi mraky....vsude. My s Monikou jsme to samozrejme zaparkovaly do obchodu s oblecenim. Moje jedina korist jsou dziny z obchodu Wet Seal, coz jsem videla prvne a fakt nevim, jak nekdo muze shop pojmenovat takhle, no nic. Barry z nas pomalu zacinal bejt mirne nervozni a to mirne se promenilo v hodne, kdyz pak Mony volal, ze jestli nebudeme do 5 minut v aute, tak ze nas tam necha a odjede. Coz byla asi trochu i moje vina, pac jsem se s nim spatne domluvila jak se sejdeme. Kazdopadne, kdyz jsem po sprintu dobehly do auta, tak tam s nama nemluvila ani paka od steracu. Ja si v duchu rikala: Tak a ted nas nekde zabije...Protoze se neda rict, ze by ho ta nastvanost nijak neovlivnila. Nastesti nezabil a tak jsem dojeli zpet, kde se to pak nejak postupne zase srovnalo do normalu a vecer jsme stravili u filmu. Nejdriv Get Smart a pak davali Shreka. Jelikoz jsem ale po ceste byli znacne unaveni, tak jsme zalezli do posteli uz po osmy. No do posteli, jak kdo, ja si zalezla do spacaku na zem:) A najednou zase afera. Monika nemela deku, pac tam byla jedna velka a Barry si ji celou zabavil, tak chtela jit do auta pro spacak, ale v tom se Barry probral a byl teda zase znacne rozcilen a padalo spustu nehezkych slov, ktery ani v podstate neznam, ale dalo se domyslet, co tim basnik mysli. Tak si sbalil polstar a praskl dverma, ale za 2 sekundy byl zpatky, pac mu nejspis doslo, ze si stejne nema kde jinde lehnout, kdyz zbytek rodinky jeste paril v obyvaku. Takze sdelil jen ze mame drzet pusy a spat. No ja ani nedejchala, abych ho nejak nepodrazdila a on mi pak treba neskocil na hlavu:)) Dalo by se zkratka rict, ze Barry je znacne vznetlivy, coz je do jisty miry zpusobeny tou jeho cukrovkou, ale rekneme si to na rovinu, muze si to dost sam, kdyz sezere na co prijde a pak se divi ze mu vyleti cukr do nebeskych vysin:) Protoze kdyz je v pohode, tak je to jinak docela milej kluk...bohuzel tech pohodovych okamziku je poskrovnu a prede mnou si teda servitky nebral. No jeste nez pak vecer usnul, tak nam rekl, ze nas jen odveze do LA a pak se vrati, ze s nama nikde nebude, at se postarame samy...Funny, huh?:) Nejlepsi je, ze rano dela jako ze nic...a on to asi nedela, on si to nejspis fakt ani nepamatoval.

Vazeni, doslo k tom, co jsem predpokladala, prilisna unava dohnala me k tomu, utnout to v polovine a zbyvajici 4 dny dopsat zitra, Zitra uz je patek...no to je krasne. Tyhle 3denni pracovni tydny bych brala casteji. So, zbytek vcetne fotek zitra a ted uz si jdu nechat neco hezkyho zdat a vy se mejte normalne :)