Ne, strašně moc se přemlouvám abych nepsala. Přece nebudu psát další článek teprve tři dny od posledního, je totiž dost možný, že autor nebude mít co sdělit. Přeci jen žiji životem poklidným, odpovídajícím 40tileté paní po dvou dětech, a tak se toho zákonitě moc neděje. Pro ty co mě neznají- není mi 40 a zdaleka nevím o tom, že bych měla nějaký děti, natož hned dvě:)) Dá se ale říct, že životním stylem jsem blíž tý čtyřicítce než teda někomu těsně nad 20, raději mám klidný večer než natřásání v rytmu hudby. Takže se vlastně nic neděje, ale to jen navenek, protože se jinak teda sakra něco děje, když člověk letí na rok do......Ameriky. Ale to tady furt opakuju to samý, to už vás asi neba cooo

Tak nejdřív novinky a ty se dají rozdělit na dobré a špatné a jelikož tu vedu krutý monolog, nebudu se vás ptát čím mám začít. Začnu tím dobrým....Příjemné je zjištění, že se sem dají umístit i smajlíci, odpusťte já hloupá na to přišla až teď. Za dobrou zprávu se dá považovat i přetrvávající krásné počasí, ačkoliv je mi líto všech kardiaků, obézních postav, lidí bez pigmentu, cestujících mhd a podobných. K létu prostě teplo a sluníčko patří a tak je v pořádku, že je venku tak jak je. V pořádku taky je, že Vesuv zahlásil ústup, zdá se tedy, že moje zaříkávací kouzla uspělaTeď ale to zlý a špatný. Maminka už je setsakramentsky dlouho pryč, tuším že asi 13 dní. Už nejsem až tak malinká, aby se mnou lomcoval nezměřitelně velký stesk, spíš se mnou lomcují mdloby. Já nechápu, kdo tu mohl za pár dní udělat takový nepořádek?! Protože doteď jsem si myslela, že klíče mám jen já. Tohle se neuklidí ani kdyby přijel velkej bagr a vybagroval to tou svojí velkou lopatou. Já mám sice lopatky (ruce) dvě, ale táááák malinký, že jsem měla začít uklízet asi už před měsícem a možná (tím myslím MOŽNÁ s !!!!) by to tu vypadalo k světu. Začínám mít nepříjemný pocit, že v kuchyni něco tak jako úplně nevoní, a to jako nevím proč, protože tamtudy já pomalu skoro ani nechodím a jediný moje veledílo za 14 dní byl krtek. No a pak ty kytky, bože odpusť, měla jsem je ráda jako vlastní a modlím se, aby zítra až se mamka vrátí, dokázaly aspoň trochu předstírat, že jsou zelený a spokojený tak, jako když se o ně stará mamka:) V tom jsem teda taky nevinně.

Ale to nejhorší se stalo včera- byla jsem u zubařkyTahle paní Bojíšse (nejmenuje se tak, ale klidně by mohla) je drsňačka i za normálních okolností natož, když jí bolej záda a nohy a celej svět se spinkul proti ní. Je nešťastná, ale má aspoň tolik štěstí, že si to může vybít na svých pacoších. Blbý bylo, že sem na tom křesle pod jejíma rukama umírala já. Kdybych byla kamarádka, barvitě bych vám tu popsala, co se dělo, když mi v 17ti poprvý vrtala, ale jelikož bych tím zvýšila příjem na Emergency s prasknutejma bránicema, tak vám to nepovímTakhle, můžu říct, že od tý doby jsme vůči sobě navzájem ostražitý. No tak ta debilka, co kousla do lízátka a upadl jí zase růžek předního zubu, to jsem prosím já. Sice jsem to nezkoumala, ale nedivila bych se, kdyby měla místo jedný nohy kopyto a pod vlasama schovaný rohy. Vyslechla jsem si toho hodně a vypotila strachy asi litr potu, fuj. Já za to nemůžu, že sem nechtěla jet do Ameriky pizizubá a to lízátko teda byl blbej nápad a příště si to promyslím, než zase něco do tý huby strčím:) Když už jsem volala všechny svatý ať mě přijdou zachránit (sice jsem si hned na začátku chtěla říct ať mi dá injekci proti bolesti, ale s její náladou by mi ji nejspíš píchla mezi oči), rozhodla se, že dobrý a že by to tak mohlo stačit. Mě to teda stačilo a odkejvala jsem jí to, jako že super, i když byl zub viditelně delší- před chvílí jsem ho spilovala pilníkem na nehty. S úlevou, že to mám za sebou, jsem jí tam nechala 350 naší tvrdý měny a šla zase pochytat nějakej ten kyslík do plic. Si teda hóóódně rozmyslím, než paní Bojíšse zase navštívím 

Volala mi Pavlína, tuším že v úterý večer. Psala jsem jí totiž mail, jestli si na mě pamatuje a tak, že za chvíli dorazím. Tak volala, že prej pamatuje, uff:) Ne, tak normálně jsme se bavily, že už je to teda tady, že budu balit a co bych si měla vzít s sebou. Dozvěděla jsem se, že když je tam mega mrtě krutá zima, je tak 5 stupňů plus, takže dobrý, péřovku přes půl kufru můžu nechat doma. Taky tam ale trošku fouká, není se co divit, když je Pacifik za rohem, tak by to chtělo větrovku. Větrovku, tu samozřejmě nemám a přemýšlím, jestli ji budu shánět. Neopomněla dodat, že je tam všechno oblečení hodně levný, takže na to asi prdím a koupím to až tam. Další důležitá informace, amíci se tam s tím oblékáním moc nenadřou, vystačej si s teplákama a trikem, což je údajně pro evropany zvláštní, pač ty maj ve zvyku, když někam jdou, a tím myslím dál než vynést odpadky nebo zalejt zahradu, tak se slušně obléknou. Je pravda, že třeba na Třídě Míru moc teplákovejch nechodí i když nějakej ten exot se tam občas najde- asi američanMluvily jsme celkem teda asi 19 minut, ale už si teď nějak nepamatuju o čem. Jo vlastně, ještě říkala, že na Vánoce má v plánu se mnou a s dětma vyrazit na týden na chatu. To jsem asi vlastně ještě nezmínila, že mají chatu na Havaji. No nebude sice asi stromeček a sníh, ale myslím, že nebudu ani moc smutnáTeda smutná samozřejmě budu, protože budu pryč od všech lidí, který mám ráda...ale to sem nechci moc montovat tyhle pesimistický věty.

Co říci závěrem, asi tak, že i za 3 dny se toho stalo docela dost anebo mám talent přehlcovat věty přídavnými jmény, příslovci, částicemi a podobnými nesmysly. Dnes jdu ke své moooc dobré kamarádce Jítě, kde se nejspíše opijeme do němoty a pak si budeme dlouze plakat na rameni, že jedu pryč, uvidíme jak to dopadne.

Tak zatím pápááápampaláááá