SHINY DAY

Jeden nudnej večer,5 minut "práce" ,uhel čtvrtka formátu A3 ,toť vše :-P

Časem sem určitě přidám další.....Slibuju

Tak předpokládam,že ted ze začátku školy asi stíhat nebudu už vůbec..ale budu se snažit sem něco naházet....

Měsíc...

Alice,pojď už!“ Ach jo,to je Petr…Zavřela jsem zrcadlové dveře mojí skříně.Byla jsem se svým vzhledem docela spokojená a Petr to hláškou „ Dneska Ti to sluší,lásko“ jen potvrdil…Odměnila sem ho sladkou pusinkou a nastoupila jsem si k němu do  auta.Dneska jsme měli v plánu velkolepou taneční party na louce za městem.moc jsem se tam těšila.U vstupu jsem v pohodě prošla a s úsměvem sem si vzpomněla na loňskou akci,kde moji rok starou občanku považovali za falešnou =) ….Teď, o rok později , mi všichni hádají naopak víc…Hned sebevědomě naklušu ke stánku s pivem a poručím si „jedno malý“ … O.K. Klaplo to,ani po mě nechtěli občanku…..Stejně bych tvrdila že sem jí někde zapomněla-to mi vždycky prošlo…..         Vracím se k hloučku lidí, v jejímž středu už se Petr dobře bavil… „Á, tady si,už sem Tě chtěl hledat“… Jistě,pomyslím si…Kdyby mi alespoň neříkal takhle debilně.Nakonec mu odporuju : „Všimla sem si..A jmenuju se A L I C E !!!“ Suše mu odporuju,ale dál na to kašlu a bavim se –jako všichni….. To ,že Petr flirtuje s půlkou holek mi se snažím moc nevnímat-ostatně ani nezůstávám pozadu…

   Kolem půlnoci ale zjišťuji,že hlasitá hudba v kombinaci s alkoholem mi jaksi nedělá dobře..Možná bych si měla provětrat hlavu,napadne mě a zvednu hlavu od sklenice piva(kdovíkolikátého…) a obrátím oči k nedalekému lesíku…Postavím půllitr na nejbližší stůl a odcházím…

      K lesu je to ale jen kousek takže po menším rozhodování zajdu do něj… Nikdy jsem tu nebyla,ale přesto mi to tu připadá nějak známé…. Stromy v záři měsíce vytváří jakousi stínohru,ponuré divadlo…..Docházím k paloučku,….. Krása..  A co nevidím…ostružiny! To si nenechám ujít a klekám si k ostružinami obalenému keři..Lahůdka.Něco zašustilo… Otáčím se a mezi stromy vidím siluetu muže.Měsíc ho ozářil,ale potom zašel za mraky….Musím utéct! Ale kam? A kudy? Lesem ne!  Ale možná…. „Do háje debilní podpatky..“ Rychle jsem si zula  kozačky na 5ti centimetrovém podpatku a rychle pryč… Poprvé v životě sem ráda za ty hodiny strávené na tréninku..Moje medaile jsou znát…Proti mně nemá šanci !! Když už slyším jen své kroky,zastavím se… Zhluboka oddechuju a otočím se. Nikde nikdo. Aspoň že tak Svižnější chůzí jdu k louce….V dáli vidím světla-pohybujou se-takže to bude asi dálnice..zdá se mi to?Nevim,asi jsem se už z toho pomátla,ale zdá se mi že…. „Au,Pusťte mě !“ zoufale se snažím bránit,ale asi marně To ne! Já nechci ! Roztrhl mi tričko ! Vyškubla jsem se mu,hledám boty…jo dobrý mam je a rychle pryč…Znovu vyšel měsíc…Vidím mu do tváře…..Tak 20let ,krásné tmavé oči a velké rty..Od někudy ho znám..Rychle pryč! Mizim mu z očí-neběží za mnou-naštěstí..Teď už jsem si jistá že musím pryč ale vracet se „tam „ už nebudu!!!!Petr už mi poslední dobou pije krev a pochybuju že si vůbec všiml že jsem pryč… Až budu..Budu vlastně ještě ?? ale asi jo..No dopr**** ! Já sem to obešla a sem tu zas.. „Ahoj krásko..“ ..Nějakej opilec..Už nechci-rychle pryč! Ale kudy???? Možná že bych mohla…no jasně dálnice..Běžim po nějaký-asi polní-.cestě…. Nikdy jsem nestopovala,ale teď musím!

     Kdyby mi alespoň někdo zastavil… Á no konečně ! a .…nezmohla sem se na slovo…..! Byl to ten nejkrásnější kluk na světě! „Kamkoliv!“ vyhrknu……Hm a myslim že mam štěstí,vypadá inteligentně..Ale kterej normální člověk by jel ve…no jo,kolik vůbec je? Mrknu se mu na ruku s hodinkama… O.K. Kterej normální člověk by jel v půl druhý ráno po dálnici ?? Ani nevim proč jsem se zeptala : „Kam jedeš?“ „Domů“ řekne a bonusem přidá úsměv… „Odkud?“ „Z práce,to víš ne každém se může v pátek večer flákat“ zasmál se…No aspoň že tak! Napadlo mě…. „Hele nestalo se Ti něco?“Ptal se ,ale myslim že to poznal : Jsem špinavá,mam roztrhaný tričko a se sukní to asi nebude lepší….“Ne,jsem O.K.!“ Zalžu ač nevim proč…. „No kdybys to rozmyslela tak mi sem zavolej“ řekl a podal  mi vizitku..A kuwa –fízl … A já sem nezletilá,pila sem a….. Ale stejně si ji chci schovat do…Do pr**** - až teď se si všimla že nemam kabelku… „O.K. tak dobře…“ začnu ale nevim kde pokračovat…. Rozbrečím se…. „To je v pohodě,nemusíš mi to říkat,ale kam chceš hodit?“ „yo,no domů…“  „Trošku přesněji?“ Vychrlim na něj adresu na který sem bydlela dřív..Nechci aby mě pak našli….. poděkovala sem,vystoupila a nejistě sem šla směrem k našemu starému bytu..Otočila sem se ..Ještě tam stojí.. „Ty tu nebydlíš,co?“ „No ne…“ Odpovim popravdě…“Tak si pojď  sednou,odvezu tě…“ „jasně,na policajty,to víš že jo..“ nenecham ho domluvit.“Ale prosimtě ,tys snad něco provedla,“ „ No ne,ale…“.. „proboha sedni si“ už neodporuju a sednu si k němu do auta…Už se neptá kam chci ,ale veze mě někam dozadu k novostavbám…Potom zastavuje u světle modrého domu s velkou zahradou.Vystoupil. „Copak,ty tu budeš nocovat?“ He nebudu ,myslim si  a vstávam….tak tady bydlí…. To musí bejt plat! :“Nezouvej se“.. Hm no nezouvam se a jdu za nim.. Ou to je krása….v obýváku kožená sedačka ,v kuchyni bar….. „Hele nechceš se vykoupat?“ Hm to bych chtěla ale co si oblíknu? Tu špínu jen těžko.. „ A co si oblíknu?“ „Hm to je fakt…víš co tak já Ti pučim něco mýho….“ Jenže to už  se skládám smíchy-v jeho hadrech bych asi krapet plavala-…No a to co si myslim řeknu nahlas-a teď se smějem dva…. „Najdem nějaký dlouhý tričko  a budeš to mít jako minišaty =)“ No tak jo,našel mi krásnou červenou košili…Jdu do koupelny…Byla jsem pod sprchou snad hodinu ale pořád si připadam…špinavá….Když jsem přišla zpátky  čekala na mě na gauči deka…….Sedla sem si a přikryla sem se  až po uši…. „Chceš kafčo nebo čaj“ zeptal se.. kaffe ale silný !“ poručim si….mam pocit jako bych Ho znala celej život…. „Měla bych zavolat domů,aby se o mě nebáli“ a odkud..,mobil sem měla v kabelce… „Pučim Ti mobil“ nabídne se…. „Pamatujeeš si ho?“ „Co“ Zeptam se nechápavě…“No číslo“ .. „JO tak pamatuju“ a už vyťukávam mamky číslo do jeho Nokie… Vymlouvam se na to,že budu spát u kámošky ale mamka si stejně myslí že budu spát u Petra… to zrovna… „Hotovo“ pronesu… „Fakt Ti tu nebudu vadit?“ „Ježíš ne,ostatně je to jen jedna noc…“ Kéž by to nebyla jen jedna noc,pomyslím si……. „Hele nechceš mi už říct co se ti stalo?“  čekala sem že se ještě zeptá….pomalu začnu a vyprávim…Když skončim,zaregistruju,že brečim….-jemu na rameno… „To je mi líto,tohle bych holce nikdy neudělal…“ „ no jo no,taky si muž zákona“ řeknu už se smíchem…. Když nad tim tak přemejšlim,zajímalo by mě… „Hele,kolik ti je?“ Vyhrknem oba nastejno..Zase se tlemíme jak malí… „Tak?“ „Ty první“ určim pravidla…“ 23 a tobě? Ty asi nejsi plnoletá,co?“ „Hm skoro,je mi 17  a za půl roku mi bude 18….“ …. „Hmmm tak to si ještě dítě..je půl třetí,měli bysme jít spát..“  sem tak utahaná že ani neodporuju… „ustelu Ti v ložnici a lehnu si tady..“ řekne … „no to se opovaž,já zůstanu tady a ty jdi do svý..Chvilku odporuje,ale když vidí že se mnou nehne vzdá to a jde si lehnout do ložnice….Chvíli se ještě převaluju a pak usnu… K ránu mě ale vzbudí jeho hlas..Utěšuje mě,chytila jsem ho za ruku.. „ Zůstaň tady se mnou“ prosím ho a udělam mu místo vedle mě.Teď když leží vedle mě ,připadám si v bezpečí..Nemam se čeho bát…Teď mám něco jako osobní ochranku =)…. Usnu

    „Princezno vstávej“ Vzbudí mě a na klín mi položí tác se snídaní.. pustil televizi..Zrovna dávají zprávy…Skoro nic zajímavého..skoro…Až do doby kdy moderátorka začně tuhle větu : „ Velkolepá taneční party na kraji našeho města se neobešla bez komplikací….byla zadržena skupinka výtržníků,kteří….. blablabla ……a byly brutálně znásilněny nejméně dvě dívky,po pachateli se pátrá“ upustím hrnek s čajem… „Je to ten co si myslim?“ zeptal se… Jen kývnu protože navíc se nezmůžu…. „Pomůžeš nám ho najít?“ zase jen kývnu…….    

Omlouvám se za těch tisích chyb..psala sem to na rychlo.....