SHINY DAY

Chtělo to nový svěží vítr..Aneb moje nové fotenky..

Slibovala jsem,jak sem občas napíšu co je se mnou new..Al..tak nějak se to vymklo z rukou..Tak alespoň po dlouhé době něco přihodím...Poslední dobou se řadím mezi nejšťastnější lidičky planety...Už 2 měsíce trvá vztah ,který mi dává chuť žít..DOma se všechno taky urovnává a taťkův stav se zlepšuje..A pořád jsou tu moje holčinky,které mě drží and vodou..Pořád mě anpadají nové a nové náměty na povídkya pořád mám chuť kreslit...Jednoduše řečeno : I´am Happy..

Když se nad vším zamyslím,kvapem se blíží Velikonoce..Začínam se bát našich bystrých hochů,kteří mě každoročně nešetří..Nu což-alespoň nezestárnu

NIKE DANCE

Nike přišel s unikátním nápadem oslovit známého tvůrce choreografií Jamieho Kinga a začít s ním spolupracovat. Tak vznikly základy pro Nike Dance, který se celosvětově stal nedílnou součástí rozvrhu mnohých fitnesscenter. Podstata Nike Dance spočívá v tom, že je předem vytvořená choreografie, která se na hodinách učí po dobu minimálně jednoho měsíce. Je pořád stejná a cílem je dotáhnout jí k dokonalosti, neustálým opakováním objevovat nové dimenze tanečního provedení. Neustálý dril tak umožní cítit se v sestavě pohodlně a maximálně si ji vychutnat. Každá choreografie má nějakou tematiku, podle které je i pojmenovaná - např. Nike Rockstar s hlavním poselstvím: "vyber si svou rockstar a u tance se cíť jako on nebo ona".

Velkou předností celé této koncepce je možnost výběru vlastního stylu, vlastního tanečního provedení, tak jak to komu nejlépe vyhovuje. To stejné platí jak pro instruktrory, tak i pro lidi, navštěvující tyto lekce. Jde o vytvoření příjemné a uvolněné atmosféry, kde se každý tanečně projeví po svém. Není důležitá dokonalost na centimetry, podstatné je být sám sebou a nebát se rozhýbat, nechat se unést hudbou. Samozřejmě je důležité mít tanec v srdci.

Samotná choreografie je složená z mnoha jedinečných prvků jdoucích rychle po sobě, které jsou spíš taneční než aerobikové. Na první pohled se to může zdát těžké nebo nezvladnutelné, pravdou však je, že vždy přizpůsobím tempo hodiny a její obtížnost podle publika. Každý prvek se dá provést v různě náročných stupních obtížnosti - např. lounge ( unožování pravá, levá) může být klasický - nejjednodušší, s přidáním rukou už je obtížnější a s jumpem je nejobtížnější.

Originální hudba k Nike dance je vždy spíš hip-hopová, já volím aerobikovou - mixovanou a upravuji jednotlivé prvky tak, aby se do tempa hodily. Každá moje hodina je unikátní, vždy s něčím novým, abychom nesklouzli do nudného stereotypu.

Nike Dance přichází ve vlnách a každá vlna je doprovázena novou kolekcí oblečení, která je in a trendy. Oblečení je ze speciálních materiálů, přizpůsobených na pohyb, udržujících tělesnou teplotu a zmírňujících pocit chladu, když se spotíte.

Další várka zamilovných obrázků..pro změnu barevně..

Strach, co přijde a stane se..
Strach, kdo to pak odnese..
Strach co se mnou bude dál..
Strach, že sis se mnou jen hrál..
Strach,že s jinou Tě uvidí..
Strach, že mi Tě závidí..
Strach, z toho co mi pak provede..
Strach, že má pomsta se nezvede..
Strach, že zjistíš jak moc jsem žárlivá..
Strach,že tvoje láska je jen zdánlivá..
Strach, co bude až an všechno přijde se..
Strach,že budeš to Ty,kdo všechno odnese..

Vždy když jsem s Tebou,
je mi tak krásně..
I v bouři slunný den,
vše chci vidět jasně..

Ty a já celý den
a naše hry na city..
Povzbudit,splnit sen,
to umíš už jenom ty...

jenže čas s Tebou,
tak rychle ubíhá..
Celý den za sebou,
luna se usmívá..

Už brzy ztratíš se ve tmě,
já v noci nebudu spát...
Tvůj stín usíná ve mě
a šeptá že máš mě rád...

  Andělé noci

    Zavřela knížku a zasněně se rozhlédla po pokoji slabě osvětleném lampou pouličního osvětlení. Zdál se jí jiný než ve dne, tak nějak temnější, tajuplnější. Přitom všechny věci ležely tak, jak je tam nechala ona. Kdy tady naposled uklízela? V pátek? A to je pondělí. Jenže není to tak úplně její vina. Jednoduše nestíhá. Nestíhá nic, už nemá tolik času ani na svoje kamarády, ani na svoje koníčky. Nestíhá dokonce už ani školu. V pokoji vládne absolutní chaos : pod okny se povalují prázdné čtvrtky, tužky a další pomůcky na malování, o kousek dál počítačový stůl s nepřeberným množstvím učebnic, knížek,encyklopedií a popsaných i prázdných papírů, hned před postelí „hromádka“ v chumlu zamotaného oblečení, také tričko na spaní, které není tak úplně tričko, ale fotbalový reprezentační dres, který dostala od svého bratrance k narozeninám, od toho sluníčka které jí dříve dávalo chuť žít, svlékla si ho, protože jí bylo horko a konečně ve změti všeho možného i nemožného našla i svůj mobil… „Žádné přijaté zprávy“, ostatně jako vždycky. Podívala se alespoň kolik je hodin. 00.18 , za chvilku zhasnou lampy,napadlo ji. Pořádně se zachumlala do peřiny, bála se tmy a takhle měla alespoň částečný pocit bezpečí. Pod polštářem stiskla v ruce náhrdelník z tenoučkých kůžiček, dárek od táty… Jak moc si přála být teď s ním, říct mu: „Neboj se tati,jsem tu s tebou!“ Nemohla a měla pocit, že už nikdy nebude moci. Z chmurného uvažováními ji vytrhla náhlá tma..Takže je půl jedné,zauvažovala, nejvyšší čas jít spát. Zavřela oči, ví co bude následovat. Před očima se jí zjevují ty samé obrázky jako každou noc. Jeho krátké hnědé vlasy,  jak strašně moc by je chtěla pohladit. Jeho uhrančivé oči, mohla by se do nich dívat celé hodiny. Jeho plné rty, vlastně nesnila o ničem jiném, než že by je mohla políbit. Jediné co chtěla, bylo pohladit ho po vlasech, podívat se mu do očí, políbit ho a zašeptat mu do ucha: „Miluji Tě, Lukáši“