SHINY DAY

Já měla být jen Tvůj anděl
a mám svá křídla jen Tobě dát.
Pojď ke mně spát – to jsi říct chtěl,
Máš rád,když si se mnou můžeš hrát.

Mít v sobě chtíč to se smí,to se dělá,
tys mi to řek,o to víc já chtěla,
mám snad Tebe jako pouhej omyl brát?
Mít v sobě chtíč to se smí,to se dělá,
tys mi to řek,o to víc já chtěla,
mám snad Tebe jako pouhej omyl brát?

Mám nebe tvý jako anděl,
jen Ty chceš nám dvoum sprostě lhát.
Já nechci být Tvojí courou,
pouhé tělo nesmíš jenom brát.

Mít v sobě chtíč to se smí,to se dělá,
tys mi to řek,o to víc já chtěla,
mám snad Tebe jako pouhej omyl brát?
Mít v sobě chtíč to se smí,to se dělá,
tys mi to řek,o to víc já chtěla,
mám snad Tebe jako pouhej omyl brát?

Mít v sobě chtíč to se smí,to se dělá,
tys mi to řek,o to víc já chtěla,
mám snad Tebe jako pouhej omyl brát?
Mít v sobě chtíč to se smí,to se dělá,
tys mi to řek,o to víc já chtěla,
mám snad Tebe jako pouhej omyl brát?


Mít v sobě chtíč to se smí,to se dělá,
tys mi to řek,o to víc já chtěla,
mám snad Tebe jako pouhej omyl brát?
Mít v sobě chtíč to se smí,to se dělá,
tys mi to řek,o to víc já chtěla,
mám snad Tebe jako pouhej omyl brát?

Byla temná noc a vítr vál,
já stála na nádraží a sledovala hlučné vlaky.
Chvilku na to všimla jsem si dvou slečen opodál,
ony musely si mne všimnout taky...

Tvářily se spokojeně a vypadaly šťastné,
s úsměvěm věnovaly se tichému rozhovoru.
Netrvalo dlouho a oddaly se v polibky slastné,
pohled na ně by nejednoho muže dostal do pozoru.

Já však jen tupě zírala a stála jako přibitá,
neevím proč,chtěla jsem si je prohlédnout.
Cesta ženy do mužova srdce bývá trnitá,
však co když se chce žena k ženě přivinout.

Pohled na dvě krásné mladé ženy mne děsí,
kam poděli se všichni schopní muži.
Myšlenkami mými zmítají běsy,
kam spěje svět,když žena nosí ženě růži.

Teď myslíte si,že jsem včerejší,
však divte se, ale tak to není.
Jsem jen blázen,co takhle se konejší,
a doufá,že takto svět změní.

Skutečně nemám nic proti lásce dvou žen,
však proč trápíme se kvůli mužovým zradám.
Však pro mne je lesbická láska útěchou jen,
přesto nehodlám poddat se ženiným vnadám.

Leží s halvou zabořenou v polštáři,
po tvářích jí tečou hořké slzy.
Modlí se k pomyslnému oltáři,
doufá,,že vysvobození nastane již brzy.

Přitom přeci nechce přespříliš,
 touží jen po lásce jednoho muže.
Sní o tom,že jednou ji pochopíš,
však ví že jen doufat v to může.

Cítí jak ztrácí pevné místo na světě,
tuší že bortí se jí svět.
Chybí jí alespoň kousíček místa v tvém životě,
ráda by byla tvou třeba hned.

Jak ráda oddala by se sladkému spánku,
jen myslet však může na sladké snění.
Mlčky pozoruje pírko plující po svěžím vánku,
dobře ví,že náhle vše se jí změní.

V hluboké únavě klíží se její unavené oči,
smutek přemáhá krutá únava.
Ve víru spánku celý svět se točí,
 v duši se rozlévá vytoužená úleva..