21.století... | Moje básničky...
Byla temná noc a vítr vál,
já stála na nádraží a sledovala hlučné vlaky.
Chvilku na to všimla jsem si dvou slečen opodál,
ony musely si mne všimnout taky...
Tvářily se spokojeně a vypadaly šťastné,
s úsměvěm věnovaly se tichému rozhovoru.
Netrvalo dlouho a oddaly se v polibky slastné,
pohled na ně by nejednoho muže dostal do pozoru.
Já však jen tupě zírala a stála jako přibitá,
neevím proč,chtěla jsem si je prohlédnout.
Cesta ženy do mužova srdce bývá trnitá,
však co když se chce žena k ženě přivinout.
Pohled na dvě krásné mladé ženy mne děsí,
kam poděli se všichni schopní muži.
Myšlenkami mými zmítají běsy,
kam spěje svět,když žena nosí ženě růži.
Teď myslíte si,že jsem včerejší,
však divte se, ale tak to není.
Jsem jen blázen,co takhle se konejší,
a doufá,že takto svět změní.
Skutečně nemám nic proti lásce dvou žen,
však proč trápíme se kvůli mužovým zradám.
Však pro mne je lesbická láska útěchou jen,
přesto nehodlám poddat se ženiným vnadám.
komentáře (0):
Přidej komentář
<< Domů