01.Prosinec 2008

Zlomená.. | Moje básničky...

Leží s halvou zabořenou v polštáři,
po tvářích jí tečou hořké slzy.
Modlí se k pomyslnému oltáři,
doufá,,že vysvobození nastane již brzy.

Přitom přeci nechce přespříliš,
 touží jen po lásce jednoho muže.
Sní o tom,že jednou ji pochopíš,
však ví že jen doufat v to může.

Cítí jak ztrácí pevné místo na světě,
tuší že bortí se jí svět.
Chybí jí alespoň kousíček místa v tvém životě,
ráda by byla tvou třeba hned.

Jak ráda oddala by se sladkému spánku,
jen myslet však může na sladké snění.
Mlčky pozoruje pírko plující po svěžím vánku,
dobře ví,že náhle vše se jí změní.

V hluboké únavě klíží se její unavené oči,
smutek přemáhá krutá únava.
Ve víru spánku celý svět se točí,
 v duši se rozlévá vytoužená úleva..

komentáře (0):

Přidej komentář

<< Domů