SHINY DAY

Byla temná noc a vítr vál,
já stála na nádraží a sledovala hlučné vlaky.
Chvilku na to všimla jsem si dvou slečen opodál,
ony musely si mne všimnout taky...

Tvářily se spokojeně a vypadaly šťastné,
s úsměvěm věnovaly se tichému rozhovoru.
Netrvalo dlouho a oddaly se v polibky slastné,
pohled na ně by nejednoho muže dostal do pozoru.

Já však jen tupě zírala a stála jako přibitá,
neevím proč,chtěla jsem si je prohlédnout.
Cesta ženy do mužova srdce bývá trnitá,
však co když se chce žena k ženě přivinout.

Pohled na dvě krásné mladé ženy mne děsí,
kam poděli se všichni schopní muži.
Myšlenkami mými zmítají běsy,
kam spěje svět,když žena nosí ženě růži.

Teď myslíte si,že jsem včerejší,
však divte se, ale tak to není.
Jsem jen blázen,co takhle se konejší,
a doufá,že takto svět změní.

Skutečně nemám nic proti lásce dvou žen,
však proč trápíme se kvůli mužovým zradám.
Však pro mne je lesbická láska útěchou jen,
přesto nehodlám poddat se ženiným vnadám.

Leží s halvou zabořenou v polštáři,
po tvářích jí tečou hořké slzy.
Modlí se k pomyslnému oltáři,
doufá,,že vysvobození nastane již brzy.

Přitom přeci nechce přespříliš,
 touží jen po lásce jednoho muže.
Sní o tom,že jednou ji pochopíš,
však ví že jen doufat v to může.

Cítí jak ztrácí pevné místo na světě,
tuší že bortí se jí svět.
Chybí jí alespoň kousíček místa v tvém životě,
ráda by byla tvou třeba hned.

Jak ráda oddala by se sladkému spánku,
jen myslet však může na sladké snění.
Mlčky pozoruje pírko plující po svěžím vánku,
dobře ví,že náhle vše se jí změní.

V hluboké únavě klíží se její unavené oči,
smutek přemáhá krutá únava.
Ve víru spánku celý svět se točí,
 v duši se rozlévá vytoužená úleva..

Ležím na vlahé zemi,
dívám se na noční nebe.
Po těle chladno je mi,
však v myšlenkách jsem u tebe.

Ležím na chladné louce,
zavírám oči v němém snění.
Pomalu oddávám se touze,
náhle se můj svět mění.

Ležím na žhavém písku,
dotýkám se tvého těla.
Tiše Ti vyznávám lásku,
kéž u tebe bych být směla.

Ležím ve stínu palem,
kolem mne létají motýli.
Pomálu utápím se žalem,
pláču a líbám Tě na šíji.

Ležím v trávě kropené rosou ranní,
pomalu ze sna se probouzím.
Náhle realita mne hladí svou dlaní
a já až v pátek tě uvidím...

Už dlouho jsem byla jen smutným andělem,
jen smutnookou vílou s pocitem temnoty.
Teď konečně mám pocit, že milovat je mým údělem,
že tím nejdůležitějším jsi pro mě ty.

Konečně se můžu rozhlížet a na všechny se smát,
můžu létat v oblacích a dotýkat se nebe.
Vím že o tebe budu bojovat a třeba se i prát,
vím,že miluju lásko jenom Tebe.

Chybí mi pocit tepla na srdci,
chybí mi pocit,že tu pro mě jsi.
Chybí mi tělo tvé v mojí posteli,
chybí mi láska,můj něžný anděli.

Chybí mi tvé srdce v mém vlastním těle,
chybí mi,jak vítals mne polibkem vřele.
Chybí mi,jak křehce hrál sis s mou dlaní,
chybí mi,jak nazývals mne plachou laní.

Chybí mi bílé dny naplněné doteky,
chybí mi nocční ticho přerývané výkřiky.
Chybí mi tvé sny i noční můry,
chybí mi jak shlížel jsi na mě shůry.

Chybí mi cudné myšlenky v mé hlavě,
chybí mi naše válení se v trávě.
Chybí mi,jak něžně líbals mne na čelo,
chybí mi večery,kdy od sebe se nám nechtělo.

Chybí mi,jak hbytě jsi mě svlékal,
chybí mi jak u vlaku na mě jsi čekal.
Chybí mi každá naše společná chvíle,
chybí mi tvá neutuchající píle.

Chybí mi ,jak líbals mne na šíli,
chybí mi v podbřišku měnaví motýli.
Chybí mi tvá slůvka o věčnosti,
chybí mi zdánlivé maličkosti.

Chybí mi sny nevinných dítek,
chybí mi náruče voňavých kytek.
Chybí mi pohádky,co četls mi před spaním,
chybí mi hodiny strávené líbáním.

Chybí mi lehkost sněhové záclony,
chybí mi tvoje upřímné poklony.
Chybí mi ranní zpěv ptáků,
chybí mi svěžest jarního vánku.

Chybí mi jak lezls do mého snění,
chybí mi sliby,že všechno se změní.
Chybí mi vlastně všechno co bylo,
jenže co chci,nikdy se nevrátilo.

Strach, co přijde a stane se..
Strach, kdo to pak odnese..
Strach co se mnou bude dál..
Strach, že sis se mnou jen hrál..
Strach,že s jinou Tě uvidí..
Strach, že mi Tě závidí..
Strach, z toho co mi pak provede..
Strach, že má pomsta se nezvede..
Strach, že zjistíš jak moc jsem žárlivá..
Strach,že tvoje láska je jen zdánlivá..
Strach, co bude až an všechno přijde se..
Strach,že budeš to Ty,kdo všechno odnese..

Vždy když jsem s Tebou,
je mi tak krásně..
I v bouři slunný den,
vše chci vidět jasně..

Ty a já celý den
a naše hry na city..
Povzbudit,splnit sen,
to umíš už jenom ty...

jenže čas s Tebou,
tak rychle ubíhá..
Celý den za sebou,
luna se usmívá..

Už brzy ztratíš se ve tmě,
já v noci nebudu spát...
Tvůj stín usíná ve mě
a šeptá že máš mě rád...

Zavři oči a buď se mnou jen..
Zavři a oči a žij svůj sen..
Zavři oči a nelámej ande mnou tyč..
Zavři oči a uteč se mnou pryč..
Zavři oči a buď se mnou napořád má lásko...
ZAvři oči a opakuj mi ořád to tvoje nežné: "Krásko"
Zavři oči..Co se světem? Zapomeň an něj!
Zavři oči a pusu mi dej