Knedlíkův weblog

Okolnosti mě přinutili přemýšlet o dvou lidech a ponechat stranou bádání nad prostým vynálezem jako jsou nůžky a otvírák na konzervy. Byl jsem vyzván k vyjádření svého pohledu na věc.Není nic těžšího než sdělovat svůj vlastní pohled na věc jiné osobě, která není mnou, aby plně chápala co říkám. Přesto jsem výzvu přijal.

Symbolika:

Když naleznou dva lidé v sobě vzájemnou sympatii, a když se dostatečně sblíží, příjde  den, který označí za zlom ve svém vztahu a k němu se rok co rok obracejí se vzpomínkami i nadějí do budoucna. Slaví své výročí, předávají se dárky, pořádá se párty nebo soukromá večeře. Představy nás všech se rozeběhnou do všech pomyslných koutů a lehké brnění je cítit po celý den. Běda však, když představa nezapadne do reality. Povadlá květina, drzý číšník, těžké jídlo, zakouřená restaurace,nezvaný host... to vše nás pak vrhá to náruče úzkosti, nervozity, podrážděnosti a končí rozčarováním. Obdobně pak takové výročí má pro mnohé stejný charakter jako Vánoce nebo Velikonoce. Zaplať pán Bůh že už je po všem, ještě chvíli a zešílel bych.... a pravý smysl výročí nás míjí, zůstává stres, zklamání,nepochopení.

Důkaz lásky:

Oslava výročí má být důkazem lásky. Cože? Kdo to řekl? Pokud mě máš rád, tak udělej stojku. Že to nedává to smyl? Samozřejmě že ne, protože máme tendenci si na druhém vynucovat důkazy lásky. Stojka partnera může působit zajímavě, ale jako důkaz lásky nám to nestačí. Zřejmě proto, že políbit partnera znamená se snížit až k zemi.A ohýbat svůj hřbet dnes přece není "inn". Pozvání na večeři o výročí však řada z nás jako důkaz lásky vnímá a dokonce jej vyžaduje. Zřejmě proto, že láska žaludkem prochází. Rádi hledáme důkazy, že jsme milováni. Říká se, že láska se neprokazuje slovy, ale činy. Opěvují se tragédie, neboť se v nich umírá pro lásku. Pije se jed nebo se probodává hruď mečem. Jaká to velká gesta lásky! Přitom každý touží po klidu, útulném domovu, kde je láska hýčkána a velká gesta lásky jsou jen odvážnou představou, ze které lehce běhá mráz po zádech.

Planoucí srdce:

Jsem přesvědčen, že čirým důkazem lásky je strach. Strach o milovanou osobu, strach, kterému se nelze naučit, který je přirozený a tak samozřejmý, jako první mávnutí křídly mladého ptáčka, který se rozhodl vylítnout z hnízda. Je to projev srdce, které plane. Ujištění, že srdce plane je ten pramen, ze kterého je nutné pít, pokud milovaná osoba není nablízku. A ještě dodám, že planoucí srdce je otevřené,chápající, pokorné a trpělivé.

Nemám-li srdce otevřené, nikdy neuvidím potřeby milované osoby.

Nemám-li srdce chápající, nikdy nedokáži žít s milovanou osobou.

Nemám-li srdce pokorné, nikdy nedokáži odpouštět.

Netrpělivé srdce je srdcekruté, neboť netrpělivost je vrtkavá a zrádná.

Hledání lásky:

Věřím, že cokoliv je uděláno v dobré víře, je vráceno rovněž tak. Proto zdá se mi oslava výročí, jako utvrzení lásky, naprosto bezzubá, v porovnání s úpřimnou omluvou za nepořádek, způsobený rozstříhaným papírem povalujícím se ledabyle po zemi, když bádám nad prostou jednoduchostí nůžek a pochopením milované osoby, že jsou zkrátka vlatnosti lidem vlastní a zvedat kvůli nim své krční mandle, je vlastně naprosto fatálně mylnou představou o změně celého světa. V takovéto chvíli se pak spojí dva páry očí, které pronikají až do hlouby nitra toho druhého, kde vidí plápolající srdce. To se zlehka zachvěje strachem. Nad obočím vyskočí starostlivá vráska, u jednoho s lehkou výčitkou za ten nepořádek, u druhého s dětskou nevinností. Žádná večeře, žádný dárek, přesto si oba sdělili, že se mají rádi.

Autor Knepa 11.Září 2008 v 19:59 | Permalink