Snít můžeš i pod vodou, nejlépe v plaveckých brýlích
Chtěl jsem si koupit byt, věk na to mám, ale byl příliš drahý. Překulil jsem se na druhý bok a přede mnou ležel katalog domků. Neodolal jsem a hodlal jsem se přesvědčit, že byt je stále pravděpodobnější než dům,protože dům je pro mne tak nedosažitelná meta, jako pro tučňáka domek z palmových listů. Jak jsem si tak litoval katalogem, eh, no zíral jsem.Mini dům za mini peníze! Popadal jsem dech. Vlastně se jednalo o byt se střechou, tak akorát pro jednoho až dva obyvatele. Naprosto dokonalé...až na ten pozemek. Tedy je-li o nějakém vůbec řeč, vždyď já žádný nemám. Jo ano, rodinné dědictví, přes 300 km od mé práce a místa,kde chci bydlet. A taky ve svahu, do kterého zahrabat můj právě nalezený domek by bylo příšerně nákladné, nehledě na to, že sousedovi začal před pár lety jeho vedlejší svah ujíždět. No abych neměl svůj domek v dolině, než zestárnu. Přepadla mě skepse a do toho se přimíchala má schizofrenie.
Uvědom si, co jsi vždy doma chtěl. Vedle všech těch základních potřebných místností, jsem chtěl taky pracovnu, knihovnu, pokoje pro hosty, v suterénu relaxační místnost, saunu, nějaké činky a prima by byla solná jeskyně. Vedle obývacího pokoje by měla být herní místnost ataky někde nějaký ateliér na mé šílené nápady. Mno a když už tolik místností, tak je třeba je nějak propojit, ano velkou vstupní mezipatrovou halou....a jéjej, jsem zase na začátku. Do bytu se tohle vše nevejde, do právě nalezeného drobnodomku v katalogu taky ne...Mám vůbec o svém domku snít? Není to zbytečné?
Když jsem vydechnul, všude kolem mne byla spousta bublinek. Lechatly měna těle, ale to už jsem byl zase o kus dál. Jedno, druhé, třetí tempo,pravidelný nádech a výdech. Za chvíli jsem jen vnímal, jak se celá má bytost zploštila do jednoduchých úkonů, jak se ponořila do světa, kde vládne jeden rytmus a jeden cíl - stále kupředu a beze změny. Stres ustoupil, vše co bylo protivné odplavila voda v bazénu. Pak jsem se jen otočil na záda a volně se vznášel na hladině. Tohle chci mít doma,pomyslel jsem si. Jenže to bych musel vystavit věžák 26 pater vysoký,do posledního patra umístit bazén, nasvětlit jej, zaměstnat všechny ty lidi, co by se mi o něj starali, co by mi dávali župan a prostěradlo do sauny a mýdlo do sprchy. A pak ten výhled na Prahu, ten hned tak neseženu. Přesto snění o mém naprosto stejném bazénu, možná i trochu lepším, který by byl součástí mého budoucího domu, neutuchalo.Vzdychnul jsem a myšlenku přeorientoval na svou domácí vanu, která s ebazénu nemůže rovnat. Kde mi trčí nohy ven a udělat jedno tempo znamená zarazit si špunt do zadku. Pravda, mohu se v ní cachmat obklopen pěnovou, ale v bazénu mi pěna až tak nechybí. Zato ve vaně mít boční světla pod vodou by asi působilo dojem naprosté praštěnosti a vrchnolného nevkusu.
Rozhlédl jsem se po pokoji. Jaké to bude, až jej budu opouštět. Sbalené krabice, zvuk s ozvěnou, bez obrazů a beze mne. Jdu do lepšího? Třeba do červeného cihlového patrového domu? Už jsou tatam okamžiky,kdy jsem stál před prvním zaměstnavatelem, prvním pronajatým bytem,prvním autem, první výpovědí...vždy jsem si představoval jaké to bude a pak najednou je tu první loučení s kolegy v práci nebo se svým autem.Nebýt představ a takového snění, asi bych některé věci neustál. Sním o krásných věcech a hlavně krásně. Proč? Protože sny jsou vždy trochu silnější než daná realita.Už se těším na svůj dům, na svého psíka i na Minicoopera. No a kdoví co se může stát.
A báječné je, že u snění není třeba mít zavřená víčka. Snít můžeš naplno i za denního světla na hladině bazénu v 26 patře luxusního hotelu. Nebo pod vodou, pak doporučuji snít v plaveckých brýlích... to kvůli chlóru a zarudlým očím.
Nevzdávej se snů:o) Kdykoliv a kdekoliv.
